na další stranu
Karel Sýs
VENKOVAN K JIŘÍMU OSTERMANNOVI
Já jsem byl venkovan a vlastně jsem jím nepřestal být dodnes. Spíš než Václavák mám radši předměstí, anebo třeba vnitrozemský Kozí plácek, ale v neděli dopoledne, kdy na něm není ani noha, natož kozí chlup.
Takže jsem neviděl Ginsberga, ani mě nijak zvlášť nezajímal, to bylo od Kostelce a Písku moc daleko.
Neznal jsem ani Václava Hraběte a popravdě řečeno jsem ani později nesdílel nadšení třeba takového Jaromíra Pelce. Podle mne byl Hrabě ideální básník pro začínající čtenáře veršů. Otevíral dvířka do poezie velice zlehounka, srozumitelně, ale já ctil básnickou brutalitu.
Zato jsem jednou viděl Jiřího Ostermanna. V telefonním seznamu jsem si našel jeho adresu (nebo mi ji někdo prozradil, to už si nevybavím) a šel ho navštívit do Liliové (?) ulice. Věděl jsem, že recituje ve Viole a tak jsem ho šel požádat, aby si přečetl mé verše a aby je ve Viole recitoval.
Zvonil jsem, ale nikdo neotvíral. Já však na to neskočil.
Na okno Vladimíra Holana jsem hodil kamínek (asi neměl zvonek, nebo měl, ale bezejmenný) a Holan otevřel.
Ostermann nebydlel v přízemí a nevěděl jsem, které okno je jeho, takže jsem vyšel do patra (asi druhého) a zvonil a zvonil.
Konečně otevřel rozespalý a polonahý a ze zadního pokoje se ozýval netrpělivý dotaz, kdo přišel. Strčil jsem Ostermannovi (znal jsem ho z Brynychova filmu …a pátý jezdec je strach) složku s básněmi pracně přepsanými na stroji do ruky, vysvětlil, co bylo třeba, přijal díky a ujištění, že se na ně podívá a obrátil jsem se k odchodu. Tenkrát jsem nepochopil, že jsem vyrušil dva milence.
Pro pořádek: Ostermann mé verše nerecitoval ani ve Viole, ani jinde. Ale já povinnost ke svým básním splnil.
Z POETIKY
Památce Jacqua Préverta
Jednou vakát
budu plakat
potřetí si budu číst
dokud si nebudu jist
že mi nevypadl list
Ty básně už někde byly
už někde dřímaly
čekaly jen na povolávací rozkaz
Ale kde jsou básně z doby bez písma?
Opravdové básně srší
jen když je hladíš proti srsti
Tam kde hučí proud
s básní nejde nepohnout
Jak vzniká báseň?
Nepřemýšlet ale přivolávat!
Chtěl bych umět psát
aby mi rozuměla celá tramvaj
UŽ STOJÍM OPODÁL
Jak pětiprsťák na škole zestaral
jak mu zčervenaly nehty
zaťaté do omítky
Jak sešla Secesse
z bifteků jsou řízky
z řízků svítky
Jak zestarala plovárna
bazén se scvrkl
Díky neplavu v louži
Bože jak zestaral náš hrob
urny vyhřezly
je vidět do útrob
Bože jak zestarala maminka
ze vzpomínky zbyla hrozinka
Pomodlím se ale
proč bych měl odpouštět našim viníkům?
Živí pospíchají na autobus
ale pro tebe kdo přijede?
Jaký spoj?
Zůstane po mně jen stopa na obrubníku
v Oceánu bouří v Moři klidu
jako po každém z nás
Snad jednou v boží zahradě
vyrostu zas
OD DESETI K NULE
Narodili jsme se na dřevě
žijeme na PVC
do země půjdeme v obecném kovu
jestli na nás nezbude jen papírový sáček
1+1 V PODKROVÍ GALAXIE NA PŘEDMĚSTÍ GALAXIE
Nic se nestalo
k ničemu nedošlo
nenašel se kdo by nás sezdal
milovali jsme se zastudena
a přece pustým prostorem
začala putovat trpasličí hvězda
POJĎME SI ZAHŘEŠIT
Proč zahřešit?
Bůh si často pouští FreeVideo –
nejnavštěvovanější erotický portál
Aby se dozvěděl
kde začíná touha
a kde končí hřích
MARTA A VĚRA
AA to není autorský arch
ale transport AA d 86 (Marta)
AA 87 (Věra)
Loučíte se
otáčíte se
ale nakonec musíte zajít za roh
směr Sobibor
směr Maly Trostinec
Ledaže byste se zase vrhli k sobě
jako Edgardo k Lucii z Lammermooru
nemůžou se dozpívat
ani když jim dojde hlas
Já za roh
ty za roh
ale jednou sejdeme se tam
odkud není návratu
ale odkud nikdo dobrovolně neodejde
TO JE HOTOVKA
Jasná zpráva
Čechy brzy vymřou
Nejdřív vybijou čerty
sem tam padne anděl
santa clausové přelíčí dědy mráze
a vice versa
Zbudou jen bezbarví bledí mikuláši
bez chuti a zápachu
CESTOU Z TISKÁRNY
Apokalypsa podle Joba je už rok na světě
a nic se nezměnilo k lepšímu
Trubači posledního soudu pauzírují
anděl západního okna zkejsnul na školení
Hospodin se jede radit s Dumou
babylonské děvky stážují ve Skalistých horách
jestli vládní nora odolá
tlapám supersonického Topola
zbytek si pořídil partiovou krabičku poslední záchrany
Pandořina skříňka přestala těsnit
zatímco po roce opět vjíždím
do dosud bezstarostné Dobříše
TAM KDE MÁM POČÍTAČ JE JEŠTĚ PLNO MAMINKY
V metru dychtivě sleduješ
jak displej ukusuje vteřiny do příjezdu vlaku
odpočítává i tobě
neschováš se do klokaního vaku
Až jednou dokouše tvůj čas
na tanečníky zavolá:
Ty ano ty musíš ven z kola
počítej do tří a pak zavři očka
maminka na tebe na hranicích počká
ROZPOČÍTADLO
Botana Barum Snaha Svit
s Baťou jsme si dávno kvit
Zvítězil papučový puč
pionýrky a pohorky jsou fuč
SUDIČKA Č. 3
Toho trápení je o kilo víc
Můžu to tak nechat?“
ŠESTÁ STRANA DESKY
Ai nostri monti ritorneremo
ještě jednou zpátky
do našich Orlických hor
Azucenu hodili do ohně
maminku spálili
deska dohrála
co teď budu dělat
já nicotný předkrm plamene?
|
