literární časopis založený v roce 1964

Karel Sýs

A BUDE HŮŘ, PÁNI SPISOVATELÉ!

Loni o Vánocích se česká literární blata pozachvěla. I skalním aktivistům se zazdálo, že je režim nehýčká, jak by zasloužili, že nehradí vydání jejich opusů a že nejsou čteni ani pochváleni.
Valně se nepodařilo zpeněžit prasklou aortu ani smrt manžela, nezaujal ani podrobný popis jeho sinalého nádobíčka.
Jakýs takýs úspěch zaznamenal „román“ Paola Giordana (vydal Odeon!), kterak si usácký okupant Afghánistánu nechává na základně od masérky pětkrát denně vyhonit péro. Patřičnou ukázku otiskl i reklamní magazín Českých drah ČD pro vás, místo co by honil lokomotivy, aby jezdily včas, i do nejmenších stanic a za křesťanské ceny!

Dámy a pánové, léta jste se zabývali zneuctíváním svých kolegů jiného než momentálně oficiálního světového či uměleckého názoru. Jako v dobytém hradě jste určovali, kdo smí ke studním.
Mysleli jste, že vám bude odpuštěna minulost, když si pokálíte začínající šediny, když vrátíte eané diplomy a spokojíte se anonymním brumendem v hospodě Pod peřinou. Čumpelíci s dresem obráceným naruby, až na to, že Čumpelík uměl malovat.
V Čechách zkrátka vyroste buď jolka, nebo Christmas tree, přijede buď Děda Mráz, nebo Santa Claus.
A my můžeme leda nosit dirigentovi aktovku.

Před 25 lety jste si sborem zapěli labutí píseň, šopy šopy šopy, řekli si svoje, vzájemně se zvážili a vzali míru. Lehcí nestoupají a maličcí nevejdou do žádného království, ale cesta do pekla vede mezírkou pode dveřmi a tou se protáhnou.
Chrastí papundeklové činely cen a poct, laudatia znějí jako recitovaná parte.
Jako nebude míru pod olivami, nebude míru ani pod lipami, budoucnost vyžene nehodné z košatého stínu a požene je sviňským krokem na poušť, z níž nevyvede sebedelší bloudění.
Kdo se třásl na liz, zapomněl, že pod nenasytnými jazyky vyschne.
Literatura není děvka, ale hemží se kolem ní děvkaři.

Co si vezmete do pohřební loďky? Snad ne Hovno hoří nebo Zdivočelou zemi? Pana Stranického? Pabílka? Šušmu? Kušnu? Komando už velí k nástupu. Neděkujeme vám, ale odejděte. Poezii musí zase narůst husté vlasy, zbavme ji lhářů, kterým se z podpaždí valí hustý mrak!
Doba se drží i hyne s vlastními ideály. Zajde na falešné totemy.
Zahradní slavnost? Ne, Cháron čte rád Slavnosti sněženek.
Maso egyptských hrnců? Ne, Cháron má rád Smrt krásných srnců.
Dobře placenou procházku po Kábulu? Kdeže, na všech frontách vítězí dobrý voják Švejk.
Orlického velkoknížete? Nikoli, malého prince.
Prahu se žlutými prsty mafiánů? Ne, Prahu s prsty deště.
Duku posedlého tancem sv. Víta? Nebo Nad námi svítá?
Národ ode zdi ke zdi: buď Americký sen, nebo Rudá záře nad Kladnem.
Buď angličtí lordi, nebo Krásná Poldi.
Buď Rozchod, nebo Nástup.
Na západní frontě klid, nebo Drang nach Osten.
Buď Se všemi jsem byl rád, nebo Proti všem.
Člověk zahrada širá, nebo Krvavý román a Zahrada Popelčina.

A čtenáři?
Ke čtení dostanou akorát akční ceníky, kam až v Penny klesl Viewegh, i váš erbovní poetický ombudsman Seifert. Kohout dokokrhal, Holub dovrkal, Šiktanc doobrátil, jedno a totéž sukno nevydrží tolikeré obracení. A Platón – to je ňáký plato v záchytný jídelně Beznaděj?
Při gaučingu mnoho smyslu pro štěpný rým nenajdou.
Reklama na Baroko vystrkuje hlavní přednost: kniha váží 7 kg!
Prý nekonečný výběr klik – ale jednou si každý vybere neodvolatelně poslední kliku!

Člověk vydrží bez jídla sedmdesát dní, bez vody týden, kapitalismus však bez zisku hyne na počkání.
Kapitalismus, který vygeneroval tolik literatury oslavné i literatury proti sobě, zdegeneroval. V Česku dohání, co díky čtyřicetiletému pokusu o socialismus zmeškal. Pod lesklým povrchem dvacatera ledniček, stera zubních past a tisícera tabletů hnije falešný svět.
„Zahnívající kapitalismus!“ Smáli jsme se, sníce o skříni plné nepotřebných šusťáků, ale klasikové nám nelhali. Zatímco Orwell se spletl o 40 let, Kafka prorokoval svět roku 1990 a ani o chlup dřívější, a Lenin zastavil budoucnost o 72 let! O málo, ale stačil dokázat, že jiný svět je možný.
Nikdo nepopírá roli buržoazie, když v mládí sekala hlavy modrokrevným nemakačenkům. Ani zásluhy šlechty a církve, když v červáncích civilizace zaháněla zvíře v člověku do kouta.
Jenže něco jiného jsou červánky a něco jiného soumrak.
Dnes kapitalismus nestojí o Zolu, ani o Dickense, ani o Balzaka, ani o Čapka, Vančuru, ba ani o Magnuska, o nikoho, kdo by zobrazil či dokonce zostudil jeho dokonalou prázdnotu.
Nemá už co nabídnout kromě krámů, reklam, honiček od akcí k výprodejům… A co se literatury týče, spisovatelkám jen kšeft s vlastní píčou a spisovatelům s vlastním pinďourem.
Kdo tři neděle nešoustá na obrazovce, jako by nebyl.
Bavit se a vyměšovat! Nikoli však pářit se, neboť je nežádoucí, aby přibývaly hladové krky nebo nedej bože rebelové. Rebel ovšem nerovná se revolucionář.

Při pokusu o státní převrat roztloukli „demonstranti“ v Kyjevě sochu Lenina. Vzali si na něj kladivo, ale myšlenky z bronzové hlavy nevytloukli. Pražští radní odšroubovali v Truhlářské ulici pamětní desku Marxe, ale komunismus je nepřestal strašit.

Vymřou synonyma. V televizní soutěži nejsou soupeřící rodinné týmy s to vzpomenout si na ekvivalentní výraz pro manžela. Uvádějí: šamšula, boss…
Statisíce kdysi přemýšlely, kolik andělů se vejde na špičku jehly. Dnes se miliony soutěžících trubců mučí otázkou, na co se o Vánocích dávají svíčky – na dort, nebo na stromek?

Co jste hasiči, co jste dělali?
Pro momentální odvrácení krize Západu jste zabrzdili dějiny.
Hotel Praha prý „milovali papaláši a fotbalisté“. Už ho bourají a na rozvalinách se rozvalí soukromý, veřejnosti nepřístupný park „nejbohatšího Čecha“ Petra Kellnera.

Kam až klesli novináři! Starají se o kubánské důchodce. „Je naprosto běžné, vidět důchodce v jakékoli čtvrti, jak sedí na lavičkách nebo se jen tak potloukají po ulicích a prodávají doutníky, arašídy a další nedostatkové zboží. Samozřejmě načerno.“
Čeští důchodci se radují, že dostali přidáno 49 korun. Už nebudou muset spát na lavičkách, ani se bezcílně potloukat po ulicích. Noc stráví ve Zlaté huse a ve dne se budou potloukat po kasinech, botanických zahradách a bordelech.

Akademie věd v záchvatu kultu osobnosti uspořádala tendr na Havlovy kebule.
Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska odsoudilo strašlivý fakt, že „po Havlově smrti bylo instalováno do veřejného prostoru množství jeho soch bez jakýchkoli soutěží na jejich podobu“. A tak předvedlo sádrového Havla, Havlíka i docela prťavého Havlíčka, uznané a posvěcené koryfeji, jako je plzeňský absolvent múzických umění Ruml. Pokud porota přidělí bronz všem zúčastněným přicmrdům, abychom začali schovávat zvony!
Gottwald se čertil, Stalin plakal Věře Muchinové na prsou: „Na mne byly jen dva návrhy!“
TGM se smál pod vousy, na něj měl neotřesitelný monopol Španiel.
Stalinův pomník odstřelili, Havlův nezaroste trávou, oškubou ho králíci z králíkáren.
Někdo je prorok, někdo jenom kostelník. Nevadí. Je třeba bít na zvony i na zvonky, když umíráček odzvání velkým i malým.

Loňské sněhy dávno roztály.
Všem se tenkrát nakonec zamlouvalo nebo aspoň nějak hodilo, když se Štoll přetahoval o jejich duše s Belzezubem, a i Zahradníček na Pankráci něco znamenal!
(„Je třeba vyřídit dvě otázky, které nevyřešeny by potměšile hatily všechno naše úsilí: otázku židovskou a s ní spojený problém zednářských lóží… Pejzatá cenzura míchaná, pepřená a pečená v temných doupatech zpupných nápadníků židozednářských má nás i nadále ukolébat ve strnulost.“)
Zvykli jste si na socialismus, kde se všichni hřáli na výsluní – moci, nebo antimoci. Zbyl jen listopad a jeho magické heslo: „Koupíš za 2000, zaplatíš jen 1000!“

Bude hůř.
A ani Šabachovo svobodně hořící hovno vás nezahřeje.
Nepřekročíte svůj stín – nemá ho, kdo nevrhá žádné světlo.
Pošklebujete se Tondovi „Práce“ za „pevnou“ měnu, zatímco každé ráno jdete do svého prodejního chrámu pro dražší a dražší snídani.
Brambory – chléb chudých – právě zdražily o 73 procent.
Řetězce se změnily v řetězy.

Bezostyšně piští titulky: „Vánoce. Po nich přijde drahota“. Vyklopit poslední úspory.
Za odměnu cukr: „Novoroční ohňostroj slibuje větší show. Bude vidět za každého počasí.“
I za jevištního šera a režimního kalna, než přijdou březnové idy dodělávající mrchy.
Krysařovo Metro rezolutně přikazuje:
„Třetina Čechů si vyzdobí domácnost betlémy!“
„Vánoce z nás letos vysají pět miliard!“
Proklikni se až k Ježíškovi!
Holduj kanci mobilu!
O Vánocích se otvírají poklady a i nemožné je možné.
Všechny dárky vyřešíte v Alze. Stačí jen zatrhnout čárkový kód.
Můžete snít o Vánocích bílých i černých, uhlobaronských.
Sledujte, přehrávejte, nahrávejte, posírejte se!
Vaše teta.cz
Čerti topí pod kotlíkovým volebním gulášem, než Bakala vyhodí horníky z předpeklí do pekla.
Slevy útočí zprava i zleva. Doběhla vás tržní běhavka. Křižujte krámy, kde mají nejlevnější kyblíky.
„Neotřesitelně nejlepší kyblíky“ nabízí KFC již od 79 Kč. Na obrázku lze sotva rozeznat kousky jakýchsi hoven. „Shake it!“
Oslové, otřeste se, i malý penízek potěší Velkého Grázla.
PET velbloudi se tlačí u zamřížované jehly, s direktivně nařízeným pitným režimem.

Ačkoli mají chudí mastné vlasy, ovce se proti vlkům obrnily lanolínem.
Tlačí se v levných knihách, ale nestojí frontu na sebrané lži Venci Křivoústého.
A jednou sami napíšou Dopisy Volze.
Hradní vlajka se červená:
„Veritas Venci – Pravda tíží!“

„Město bez legitimního důvodu vyplatilo desítky miliard korun za tunel Blanka.“
Nikdo není obviněn, nikdo za katr dán.

Základní škola a mateřská škola (!) v Mnichovicích nabízí:
„Zážitkový workshop Ligy otevřených mužů.
Agrese je O.K.
aneb Nechme kluky zakoušet sílu.
Workshop se zaměřuje na proaktivní práci s agresí a sílou…“
Jo, abych nezapomněl, za jedno dopoledne a podvečer (od 16.30 do 21.30) zaplatí méně agresivní rodiče 650 Kč, agresivní dají pořadatelům přes hubu.
Ne, mnichovické ovečky neláká ani Hitlerjugend, ani Ku-Klux-Klan.

Svět okouzlila zbrusu nová móda: „Vykuchejte a vycpěte si svoji kočku!“
„Umělkyně“ Charlie Tuesday Gatesová, bojovnice za práva zvířat (!), provází show návodem: „Je to jako loupat pomeranč. Nezapomeňte odstranit všechny orgány…“
Mengele se lecčemu přiučí.

Chléb a hry stačily v době, kdy Řím obnášel jen několik hektarů.
Císařské heslo má každá moc v záloze.
Jenže chléb se tenčí, a hry?
Partička, David Černý a Vyvolení.
Česko Slovensko má talent k hromadnému zblbění. Takové národy si nic jiného nezaslouží.
Jak napsal básník: Nelituji psy, neměli se nechat ochočit.
Bojí se vzít do ruky vlastní osud, spokojí se volební koblihou, dvacetiprocentním špekáčkem, knížetem s poblitou vestou.

„My nejsme děti“, zněla poslední slova dělníků ČKD před popravou.
Ne, vy už nejste děti, vy jste nedonošená nemluvňata, levobočkové prosperity.
Už zítra vám zdraží vodu, ale vy nevyjdete z koupelen do ulic, budete si mýt jen vylosované části těla. Pozítří vám zdraží vzduch, vezmou vás u volat, nebude kam se dovolat a vaše soustruhy a frézy sežere Sazka Aréna.
Umírejte rychle, zdravě a hlavně levně. Bitevní plán jste ani nenačrtli a svůj osevní plán už nesplníte.

Na podnikových chatách proletáři plodili Husákovy děti, na havelských chatech neoplodníš.
Jak taky, když nejste zamilovaní, nýbrž zamejlovaní.
Na netu jsou připojeny už tři miliony rodin. Vynásobte třemi a dostanete národ potenciálních idiotů.
Na všech frontách vítězí „marmeláda s příběhem“!

Pipina si stěžuje ombudsmanovi:
„Bez konce láska je, zklamána láska má. Vždycky jsem si přála sex u krbu a on mě přeříznul u piliňáků!“
Ombudsman radí: „Když nemáte na krb, šukejte na kovralu v 1+1!“

John Bůček si pochvaluje:
„Včera jsem z kontejneru svobodně vytáhl kostru lososa, a žádný estébák si nezapsal mý íčo!“

Televizní dojnice zpovídá hvězdáře:
„Nebude Nefritový králík špehovat Obamu, jak strachy z Matthewa Kopeczky kadí před Rockefellerovým centrem?“
Hvězdář se vymlouvá:
„Z Luny uvidí leda vaši černou díru.“

Co mohli vzdělanci čekat jiného? Věřili snad, že se zlatá jalovička otelí, že se spravedlivě rozdělí o své kýty, nožičky, že pán i kmán budou denně debužírovat osso-buco?
Že se otelí knihy a že nepřestane platit heslo Albatrosu „Knihy všem, nejlepší dětem“? Heslo už dokřičelo, a místo albatrosa přiletěla na Národní třídu banka.
Opodál se v šeru krčí pár bronzových pazourů s prsty do zapomenutého véčka. Odtud exponent zmaru Uhl vytroubil do světa lež o smrti estébáka, van der Lubbeho našeho věku. Ten však nebyl obětován a bez obav zahodil letenku, jíž ho milostivě vybavila prozřetelná tajná služba.
Markétka Thatcherová darovala Raise hedvábné punčošky a Faustu Faustoviči se rozbřesklo. Teď už jen čeká na díru v stropě.
Zajímavé, že ďas neprotahuje své vyvolené sklepem, nýbrž stropem.

Lze propadnout do dějin hlouběji? Pod Husa, pod reformaci, do pohanství, do křídy, kdy pontifex dinosaurus rex si vyřval právo porcovat slaboduché býložravce?
A hle – tyranosaurus ze čtvrtohorní Říše zla si osvojuje puvoár vyžírat zazvěřená loviště na Východě!

Demokracie? Jestli není než monotónní střídání dvou stran lišících se názvy, stran čím dál lačnějších zlodějů, co nedokážou žrát jen do velikosti žaludku, to radši osvícené bezvládí! Komu vadí parlamentní prázdniny nebo trvalá demise ministrů?
Žádný není schopen pronést projev, jenž by zasluhoval zaznamenat.

Český lev je bezpečně ustájen, před volbami vypouštěn na vodítku, krmen odřezky z knížecího cemru.

Jste krotcí a ještě krotčejší, až budete nejkrotčejší ve vesmíru, močové kamínky kroužící kolem pánových ledvin.
Vykňučeli jste si kostku cukru ze zbylých zásob, ale zrušili vám cukrovary.
Perverzní zbohatlíci budou bydlet ve vašich bývalých továrnách.
Věci už nejsou mlčenliví soudruzi. Překřikují se: „Kup si nás a ne vod tý svině vodvedle!“
Na vás zbude Winterhilfe z prošlých konzerv.
Ať žije Velké Listopadové Vítězství Nepracujícího Lidla!

Hrbíte se před bičem upleteným z euroatlantických hoven.
Vypsali jste se a lidi vás odepsali.
A nebeský finančák je krutý.
Smíte se nanejvýš vzájemně poštěkat ve smradlavé boudičce a jednou ročně uspořádat výřad svých plesnivých kožek.
Zvonovinu jste vyměnili za crkot mobilů.
Cililink, vystupovat, krematorium Strašnice!
Mobily vás dobily, virtuální šuk je přece taky šuk.
Nad nulami se páří, ale vzejde zas jen pára nad nulami.
Zero – éto vaše pero!
Velký otčím z Bílého wigwamu s bruselskou macechou vám koupili špuntovku, ale špuntovkou pohraniční hvozdy neuchráníte.
Hle – srdce Čech je posečeno, zlatý pruh země české směněn za normalizovaný proužek z recyklovaného alobalu.
Hlas se vám slil, neslyšně klinká ztrhané rolničky hlas.
Pán vás zatratil, bude plácat bábovičky v Gobi s Číňánky.
„Daj-li lámu či nedaj-li lámu?“
Vyřešil to, zatímco jste kolovali kolem bezcípé hvězdy.

Svět bude muset jít, a taky půjde, jinudy.
Kdo se nebojí, trasíruje. Bojácní mohou podél nové cesty trhat kytičky. I ti jsou potřební.
Ne lyra, nýbrž buben!
Nebo si kupte sekeromlat. A na splátky. Po Vánocích ho můžete – nepoškozený – vrátit.