|
na další stranu
Eva Nováková
MILUJI, CO SRDCE DOVOLÍ 2013
Miluji, co srdce dovolí,
těsné je lásky soukolí,
v srdci cítím píchání,
teskné duše vzdychání.
Poznávám nepoznané,
skrz oči rozmazané,
slz přebírám jako hrachu,
držíš mne v napětí a strachu.
V hrudi třepotá se emocí,
tělo naplňuješ bezmocí,
vzbuzená vášeň v naději vlá,
tužba pod kůží tajemně plá.
Mezi tisíci jsi jedinou,
vroucího citu ozvěnou,
slastí v ucho našeptáváš,
v náruč mou se odevzdáváš.
POSLEDNÍ SBOHEM 2013
Sbohem, odezírám z nepatrného pohybu rtů,
cítím to stejně, nevyřčených slov spaluje,
vůně horkého těla z postele se vzdaluje,
z peřin vyklepu posledních svazujících citů.
Jsem silná, nedusím pláč v polštářích,
lžu, miláčku, rychle přetvářet se učím,
co na tom záleží, samu sebe mučím,
slzy koulí se po rozechvělých tvářích.
Rozchod, pauza ve vztahu je pro slabé,
ne, ne, hlas přeskakuje v rozhořčení,
přiznej, zři, jsme si víc jak odloučení,
s prsty na ústech tiším výmluvy chabé.
Slibuješ, že počkáš, až vyrostu v ženu,
rok, dva budeš mne v myšlenkách trápit,
snažím se vidinu hoře a srdce bolu zvrátit,
stůj, víc nenajdeš mě ku tobě roztouženu.
ZLATÉ KOULE 2013
Zlaté koule trhají kalhoty,
za prachy trochu nahoty.
Neprosí ni many slibuje,
ze závazků se vyzuje.
„Ližba“ v houf nastoupil,
dav nohou rozestoupil.
Vylízal plná koryta,
krve se sráží,
v žlab jej vráží,
modřiny a jelita.
„Ližba“ nasává oparu,
ocas stoupá nahoru.
Stav konta vylízán,
otrok vlastní měny,
navyšuje směny.
„Ližba“ sebou zmítá,
jak tonoucí stébla
koz a zadků se chytá.
Z kůže had je svlečen,
za kouřovou je vděčen.
„Ližba“ jest omámen,
s řádem piče seznámen.
Zde končí, vyliž podívaná,
kdo nemá, nelíže,
prázdně zejí talíře.
ČECHÁČCI 2011
Čechům nastala krutá doba.
Necítí se v zemi své býti doma,
ovládla je zášť a zloba.
Po nocích konejší se vínem,
nechtějí být ovládáni splínem.
Opitá ústa již nepoví,
proč obrostlo srdce trnoví.
Poddávají se svému strachu,
že zmizí v pouličním to prachu.
Kdo vzpomene si na Čechy,
nevzdělané to lenochy?
Kdo uroní slzu pro Čecha,
co po sobě dluhy zanechá?
MAFIE 2014
Mafie, společenství holí,
co mezi sebou Losers volí.
Sdružení teplých Druhů
a svolných Družek.
Půlky drtí praporků,
zásluhy čestných stužek.
Mafie, členská jednota.
„Kradou, lžou a podvádí“:
křičí mafiánská drobota.
Usnesli se jedním hlasem:
„Nejsi s námi, jsi proti nám!“
Zatočili s mamlasem.
Mafie, družby spolek,
padlých chlapců a holek.
Titulovaní bez rozumu,
dělnictvo z fabriky,
hláskující slabiky.
Mafie, nakupující na trhu,
systém veřejné obálky,
zásluha rostoucího neduhu.
V apatyce návodu nekoupíš,
jak z podvodu se vykroutíš.
Mafie, trestající právo,
znalost zákona neomlouvá.
Mravokárce, otěží si povolil.
Vystoupit proti sis dovolil?
Z hlav a paragrafů kulička,
spravedlnosti lehká kurvička.
TUTY FRUTY A LÁ GUMY
Procházím ulicí, kde to žilo,
pilo se a levně souložilo.
Domácí obsadili perony,
z heren svítili neony.
Bitka mohla začít,
ostřím nože svrchní
vrstvu ráčil načít,
„Hej, pane vrchní.“
Výčepní sirota nalívala
pod půllitru míru.
Hořkost křivila škvíru,
opuchlé pysky,
štamgasty obírala.
Dva gangy proti sobě,
zbrojili v této době.
Řetězy kolem zápěstí,
temné chvíle zažilo
čtvrti té náměstí.
Za bílého dne i v noci,
bratry, sestry
brali si na pomoc.
Kouřily se Petry.
Kde je jim dnes konec,
kde je kápo,
kde je borec.
Tuty fruty a jiné gumy,
začali nosit nike a pumy.
NOC
Noc je mi dlouhá,
začíná touhy boj.
Svazuje vášeň pouhá,
pofoukej šrámů,
srdce zlomené zhoj.
Noc je mi bublina,
vzduchové vakuum.
Propast, slzí hlubina,
vyhaslé jádro, polomy,
počátek srdeční pohromy.
Noc je mi lusknutí prsty,
stojím před tebou nahá.
Každá vteřina je mi drahá,
loupeš mě, jako cibule vrstvy.
DUŠE HLINĚNÝ STŘEP
Na tisíc střepů rozbitá,
váza, duše nádoba.
Z hlíny vypálené,
jíž nelze slepit.
Hlavou kladiva ubitá,
roztříštěná všechny strany,
ostře trčí střepů hrany.
VOLNÉ POSTESKNUTÍ
Stopa pohorek kaluž čeří.
Poutníče, shůry času měří.
Déšť smývá ze skráně prachu,
slunce jas zbavuje strachu.
Dokud může, srdce krajem běží,
volně dýchá, svobody si střeží.
POLEMIKA SEXU
Mluvit o sexu či snad zatloukat?
Tlučeme hlavou o pohlavní ústrojí,
soulož je klání, které nás odzbrojí.
Milovat nebo vzdechům naslouchat?
Zpívat si, jak pohlaví nám narostlo,
než jen sledovat, jak paroží vyrostlo.
KRÁLOVNA ADVENTU
V adventním čase
stelu slámu
chvojí a mech.
Zastav se, člověče
nač ten spěch.
Věnec sváteční
špikuji jehličím,
sušenými plody.
Zdobím jej svící
čtvero průvodci
smuteční doby.
Na kolenou vkleče
slza z koutku teče.
Rok co rok
bičují mě větry,
aby ze mne
tíže smetly.
Ve stínu spadlých
hlav a šišek,
věnec ten pokládám.
Věř, jsi mi inspirací,
ještě to nevzdávám.
Královno adventu,
jako průvodkyni
života
tě uznávám,
jediné se přiznávám.
Slova obdivu a díku
žel nestačí.
Svíce plane
děkuji ti.
Jen ty víš,
co se stane.
PRAGUE AND HER SEX MASCHINE
Praha rozkošnicky vrní,
když jí půlky tlačí, brní.
Svázaná v silné provazy,
plamen svíčky zháší,
vosk na kůži nanáší.
Syčí jako malé hádě,
oleje nabírají z kádě.
Vonně údy natírají,
sliny ruče utírají.
Promašťují Prahy těla,
aby pánví zabrněla,
síla pracující mašiny,
na plné otáčky se točí,
po dva prstíčky smočí.
Navlečená v obleku,
na kolena otroku.
Roubík v ústa vložený,
kolík v půlky vražený,
rozkoše je souznění.
Plná ústa již nepoví,
"Spank my ass",
bič na hraně zazvoní,
nechoď, když bolesti
ti nevoní.
PRAHA V DROGOVÉM OPOJENÍ
Praha v drogovém opojení,
v návykovém rozohnění
tancuju do roztrhání žil.
Dech se krátí, ubývá sil,
pervitin v tělo se vpil,
abys nezapomněl chutě,
do klubu přátel zvu tě.
Praha sevřená v horečku,
nečum, přidej se, blbečku.
Pokušení nebo z donucení,
vlastní vůle již zde není.
Perníková pohádka končí,
když duch s životem se loučí.
Nemusíš být požitkář,
abys v stříkačku natrefil,
s píchnutím ďas tě potrefil.
Praha v drogovém opojení
do osidel dokáže polapit,
naděje, sny člověka utopit.
OVOCNÝ SAD
Pomazaná od hlavy až k patě,
na kolenou slibuji svato svatě,
že ovoce leštím jako žádná jiná.
Přec uspokojit muže není dřina,
není-li žena k milování příliš líná.
Milostné záležitosti jsou mi svaté,
dělám to z večera, rána i o půl páté.
Kaji se, kaji, že častěji nejsem schopna,
sic doma bez tak stydne mi plotna.
S mateřskou péči o ovoce muže pečuji,
tobě, ženo, tuto moudrost zvěstuji.
Zakaž si k ovocné chloubě neprojevit úcty,
věř, že v loži projeví ti nejedné pocty.
Zanedbaný sad přestává časem plodit,
divý nápad v hlavě muže může se zrodit.
KAM NA RANDE POZVAT VOLA?
Kam na rande pozvat vola,
co zdá se miluji jen zpola?
(co mé svršky hravě zdolá)
Ráda si jej prohlédnu,
co nejhlouběji dohlédnu.
Zahanbená sama sebou,
kam chtíče mé mě vedou?
Svádím boj pozvat jej v plovárnu.
Leč udržím se?
To zdá se nezvládnu.
V odrazu zrcadla se vzhlíží,
zraky moje k poklopci se plíží.
K mé radosti se zavrtěl,
ptáček z klícky vyletěl.
Úder, za úderem srdce tepá,
na schůzku beru jej domu.
Neohlížeje, miluji jak slepá,
kalhoty stahuji ve shonu.
PRO DOSPĚLÉ
Jedné noci o půlnoci
zabloudil do klína,
držena v jeho moci,
rozjímá spící vajína.
Hladí ji bříškem prstu,
na klávesy zabrnká.
K tónu našel si cestu,
vrní, pesík zacinká.
Kdysi hrával na klavír,
G bod struna napjatá.
Prstokladu kavalír.
Slzí, vajína je dojatá.
ZÁPAD SLUNCE NAD EUREM
Nad Eurem zapadá slunce,
měna ztratila lesku a punce.
Ve stínu hvězdné noci oblohy,
systém jest to věru ubohý.
Unii svírá souhvězdí hada,
utopická iluze jednoty.
Střež se, na blízku je zrada.
Uvrhá lidu do roboty.
Evropa stát je nad státy,
Z pravd a lásky trhá záplaty.
Ve vlastní fantas propadla,
v krizi hospodaření upadla.
Bez úplaty ničeho nezmůže.
Kouše a žvýká drobných soust,
zůstává po ní jen samá spoušť.
NEZESTÁRNE
Stáří, kde jsi bylo?
Ku jeho dveřím jsi
zoufale netrefilo.
Kdesi se choulil,
zima jím třásla, prosil.
Ulice není spása, jen beznaděj
a hladovění mezi živými mrtvolami.
Zničil všechno pro jistotu.
Roztrhal ve dví
a pak zemřel mladý
sám bez pohlazení.
Napila jsem se z kaluže,
chutnala hořce a podobala
se perníku z pouti.
Nedala se polykat,
piji, jen nevzlykat.
Škrabopis tvůj otvírám.
Popsaná stránka z obou stran
zanechala stopy a mnoho ran.
Napsal jsi:
„Zítra ráno se probudíš
a já už tu nebudu,
věř mi, to ti slibuju.“
Nevěřila jsem.
Jediný slib
nejtěžší ze všech.
Po noci přišel den
a tys ho dodržel.
Poprvé.
Proč jen si to vzdal
a beze mne?
SPOUTANÁ
Zpitá pod obraz
jeho podmanivou vůní,
která stoupá do hlavy.
Zamotaná do rukou,
tělo na tělo.
Spoutal mě jemně,
je hluboko ve mně.
O ČEM SE NEMLUVÍ
O čem se nemluví?
Hodně nebo málo,
jak by uvnitř tebe
něco klíčilo a zrálo.
Jak jen to pojmenovat,
je to pšenice či oves?
Co tě trápí do němoty,
že vlas ti šediví,
a zanechává stříbra stopy.
Prozraď to tajemství,
ať sklíčenost a žal skoná.
Naše srdce prahnou
po lásce i bolesti
a jsou i plná.
Křič, křič, jen křič,
co ti ústa dovolí.
Věř mi, že ta pouta
rázem povolí.
FANTAZIE, KDE MÁM TĚ HLEDAT?
Fantazie, kde mám tě hledat
a jak poznám tě mezi všemi?
Přec jednou jsi děvče,
co kasá si suknici
a špulí své mládí na odiv.
Podruhé zas bosý chlapec
s hnízdem na hlavě,
co vrhá se do všeho bezhlavě.
Nevidím ani tě neslyším,
mdloba o mne se pokouší.
NYMFOMANKA I.
Může nymfomanka ztratit apetit?
Utahala se předešlou souloží.
Černé puntíky v kalendáři
zaznamenaly počty aktů.
Ztratily barvu a vybledly.
Dohání soulož k frigiditě?
Pokud ano, existuje lék,
jak probudit v ženě touhy?
V jakém koutě je zalezlá
ta spící nymfomanka.
Je bolest hlavy pravá nebo hraná?
Její ohanbí by nám řeklo své,
ale už je to dlouho, co promluvilo.
Klín nevytlučeš klínem, ať je sebevětší.
Dohání nedostatek fantazie k šílenství?
Vsadíš všechno na vyliž kartu,
skapeš, zaděláš drahé povlaky.
Celé to snažení je k smíchu,
jako by to neříkala „Na to nejsem.“
Nymfomanka přeje odvážným
a tak to zkoušíš zas a znova.
NYMFOMANIE
Bezejmenná nádražní stanice,
souprava s jedním vagónem,
jejímž cílem je Nymfomanie.
Kus neznámě vlhké země
vonící po ženském klitorisu.
Neutěšeným dostává se slasti
v podobě otevřené náruče vulvy.
Nymfomanky ukládají ke spánku
bakulum, krátké pyjové kosti,
co k páření nejsou velké dosti.
„Dobrou noc, ty chlípníku.“
|
