na další stranu
Zora Wildová
MOUCHY, POKAKEJTE SI MĚ
I když je to pořád takové mouchy, pokakejte si mě,
i když v létě snad ještě více nežli v zimě,
i když se k světu staví sice čelem, ale příliš úslužně a odevzdaně,
i když dělá, že je vždycky loajální a vždy na naší straně,
jenomže ono zrcadlo má taky svoje zbraně, a jak ostré a nablýskané!
JAK DOKLÁDÁ STATISTIKA
Tak v tomhle s tebou, kosáčku, nejedu,
protože mně není pokaždé jako tobě jen a jen do zpěvu.
Když už mě tedy musí být slyšet, považuji za úměrnější stávající situaci si spíše stýskat...
A že mi občas, jak dokládá proradná statistika, v nose píská?
To značí, že než se co nejrychleji vysmrkám, jsem zase ta bývalá zhýralá optimistka.
UŽ PO HLASE POZNÁTE
Jsou písničky, které lze bezpečně poznat už po hlase.
Už po hlase poznáte, co mají na srdci,
a ani proto ještě nemusíte být tři východní mudrci.
A poznáte to hned a ne až po čase,
který je tu vždycky včas, zatímco vy se soustavně kdesi vzadu loudáte.
BÝT TAK PALIČKAMI
Nikdo nechce sloužit za bubínek, byť pestře malovaný,
za cár kůže od lokte k lokti kolem těla napínaný
a chvějící se a sténající pod ranami;
každý touží být paličkami
zvysoka a zostra dopadajícími na tamtamy.
DO MODRÉHO Z NEBE
Kosmické smítko veliké asi jako naše Země,
to kulaté něco zabalené do modrého z nebe,
ta starožitná nicůtka už trošku poškozená věkem,
ale ještě pořád vonící novotou,
není snad ona tou lidstva přelidněnou samotou?
CO SE ASI STANE
Proč chceš vědět, je-li správné,
že měsíc dvakrát do měsíce
vystrčí růžky vždycky na té druhé straně?
A co se asi stane,
až se, žízniv, k nám dolů nahne?
ČAS NA ROKY POČÍTANÝ
Jak důmyslně s námi roky celé roky o čas hrají,
o čas na roky počítaný,
o čas roky postrádaný a přesto pod kůží nastřádaný,
o čásek na odiv vystavený
jenomže jenom z roku letní strany.
VSTÁVAT JEŠTĚ DO TMY
Sotva se ráno vykulí na okraj oblohy,
i já hupsnu ihned na nohy.
Jenom v zimě si ráda o něco déle pospím.
Protože to se ani jemu nechce vstávat ještě do tmy.
Nu, každý máme nějakou tu vadu, co není vůbec na závadu.
NENÁVRATNĚ PRYČ
Dneska je dnešek už za den nenávratně pryč.
A s minulostí, však víme, bývá jenom kříž.
A ani budoucnost nemá dnes už tu budoucnost jako dřív.
Vždyť i věčnost je teď svému nezačátku
i nekonci o celou věčnost blíž.
A MĚSÍC?
Noc. Matně lesklý černý satén.
Spuštěný odshora až na zem.
Den s právě prošlým datem.
Tma sametově černá.
A měsíc? Daně mince berná.
|
