na další stranu
Zora Wildová
JEN AŤ SI PŘIVSTANOU
Pro sny, když odnikud a z ničeho vytanou,
mám mysl před spaním vždycky rychle schystanou.
V té končině, kde obvyklé připadnou,
mi bývají trampotou velmi vítanou.
A proto jen ať si každý večer brzy, co nejdřív přivstanou.
I KDYŽ NIC NEZNAMENÁ
Žena v sobě ráda nosí ten zvláštní radar,
kterým každý mužský pohled bezpečně zaznamená,
neboť, i když nic neznamená,
ji přesto vyznamená.
A takové vysoké ocenění, to někdy hluboce poznamená.
JEN JEDNO SLŮVKO
Proč se ptáš, jestli se můžeš zeptat?
Proč se rovnou, třebas tiše a rozpačitě, neptáš?
Moje odpověď už dlouho čeká,
aby ti všechno, třebas tiše a rozpačitě, řekla.
I kdyby jen to jedno slůvko šeptla.
RADĚJI UŽ DOPŘEDU
Z břízy před naším domem podzim lístek po lístku otrhává
a s pohledem upřeným do mých oken mě otázkami zasypává,
mám-li či nemám-li ho ráda.
Ani nevím, ale protože moje vyjádření tolik očekává,
a protože je na nich řada, list za listem ho raději už dopředu z kalendáře vytrhávám.
SOTVA ODĚRKAMI
Kolik toho ještě bude muset moje tělo bolet,
než se zhostí svojí pomíjivé role?
A to mi už dávno čelo zdobí mezi očima stovkami života ran do kůže vytesané uvozovky.
Přesto mám strach, že ty všechny dosavadní, i ty až na kost, ty od ostré hrany,
byly sotva oděrkami.
JAKO PYŠNÉ KRÁLOVSKÉ PRAPORCE
Jsem za plotem ráje opřekot dozrávající zakázané ovoce
a už se jenom jednou rukou, jedním prstíčkem držím na větvi, na ťopce.
Táhne mě to dolů podobat se časem tomu,
na němž se listoví za větru třepotá divoce
jako při rytířském klání pyšné královské praporce.
MEZI BŘEHY
Nastala noc dobře si vědomá své propastné, bohapusté, čiročiré tmy
neposkvrněné ani lunou ostře nás střehnoucí, ani měsícem zálibně nad námi utkvělým,
ani pro samý chvat až do nejčernějšího morku vesmíru bolavě zadřenými hvězdami.
A dole na zemi i hladina rybníka znehybněla napevno přišitá mezi břehy
jenom několika sotva slyšitelnými rákosovými stehy.
JAK KOMU
Vítr si hází korunou. Vítr si hází korunou, jak to žádá osud. Vítr hází korunou stromu.
Ze strany na stranu si pohazuje korunou někdy dokonce zlatou
z ruky do ruky si ji přehazuje jakoby právě teď z výhně vzatou,
až ta zlatka jednou přece padne, až padne, ale jak komu.
Nám například určitě jednou spadne na střechu domu.
TAKY TO BOLÍ
Když uštkne láska, taky to bolí, taky je to až do krve
a taky se to člověku může stát víc než osudné,
přestože tahle zmije si střádá slaďoučký med pod zubem.
A to pak postižený musí taky dostat hned
nějaký velice účinný, nějaký nesmírně hořký protimed.
|
