|
na další stranu
Zora Wildová
AŤ SI ZPÍVÁ POUZE PRO SEBE
Písničky ze všelijakých slov a not namleté,
ať si to každá, jak chce, přebere,
ale ať si svoje názory nechá jenom pro sebe.
Ať si zpívá pouze za sebe
a mě si víckrát žádná do úst nebere.
VERŠ BEZ RÝMU
Přebývá mi jeden verš,
verš nerozměrný, leč nadmíru licoměrný,
verš o všem, ovšem, až když už je po všem.
Verš, jenž totiž postrádá opravdového hrdinu,
neboť je taktéž bez rýmu.
POPRAVDĚ NALŽU SI
Co mít nemohu, ani mít nemusím,
s přiměřenou radostí popravdě do kapsy nalžu si.
Vždyť i bez poháru i bez dlaní lze žízeň uhasit:
kapku deště či vločku sněhu ještě za letu povětřím
mrštně polapit rovnou na jazyk.
POCIT OD NEMOCI
Apatická a nehybná jako umírající bez pomoci
leží narůstající luna v lůně noci,
která tenhle outěžek ku porodu beztak nikdy nedonosí.
A proto my dva, jinak celkem zdraví cvoci,
máme vždycky pocit, že úplněk vzniká od nemoci.
VÍM, CO ŘÍKÁM
Podotýkám, že vím, co říkám:
tvoje slova mají v mých ústech
hbitého, úslužného a dosti výstižného tlumočníka
z jazyka
do jazyka.
JAKO NA DALEKÉM TICHOMOŘSKÉM ATOLU
Říká se, že nikdy neprší z celého nebe.
Ale to může tvrdit jen ten, kdo nezná tebe.
Kvůli tobě na mě ledově crčí v Praze
stejně jako na vzdáleném tichomořském atolu,
tak rajském, že mu doposud nepřidělili žádnou zeměpisnou polohu.
NEVYCVÁLANÝ PRINC NA JANKOVITÉM KONI
Zámek kolem princezny a zámek kolem klíče.
A kolem toho zámku kolem toho zámku ještě
převysoké a na tisíckrát tisíc slunce západů uzamčené mříže.
A k nim jistého rána přiběh´
nevycválaný princ na jankovitém koni a silně pokulhávající pohádkový příběh.
TOLIK TO NEBOLÍ
Ani když nás na holou nabije
od orloje ta největší rafije
tolik to nebolí,
jako když nám maminka svou něžnou ručičkou
jednu nespravedlivou přes kalhoty či sukýnku zasolí.
HNED AŽ NA KONEC
S tím rozumem, co mám dnes,
že jsem se nepotkala dřív, totiž vlastně hned.
To bych si do fronty na práci stoupla
už napoprvé až na konec.
Čistě za slušnosti a ne jako nějaký flink či nevzdělaný pitomec.
JAKO PO TRATI
Veškeří tvoři křídlatí jsou všude dřív než my, nohatí,
protože lítají jako po trati
i za bezvětří skrze povětří vzdušnými čarami.
Protože cesty, co se jich světem kroutí a klikatí,
berou přes všechny překážky a hrboly těmi nejnej... zkratkami.
CO JÁ NA NĚJ CHYSTÁM
Osud sice ještě netuší, co já na něj chystám,
ale že už teď má na mě vztek, jsem si jistá.
Proč by jinak u nás doma tolik dveřmi třískal,
zatímco já zůstávala veselá, klidná, vlídná
a těm jeho směšným povrchovým rankám celkem vstřícná?
ČEKANKY
Možná to není tak vtipné, jako je to dojemné,
že zrovna modrookými čekankami hustě obrostly
na jedné pražské zastávce tramvajové koleje.
U kterých teď spolu trpělivě čekáme,
kdy už ksakru aspoň pro mě konečně něco přijede.
MRTVÝ BOD
Cítí-li tvůj nos cosi nelibého,
nehledej v sýru závadu.
Takhle dchne mrtvý bod,
ještě nepohřbený,
ale už v rozkladu.
Milý Ludvíku, tak to vše zkusím poslat, ale protože to musím postupně kopírovat do mailu, bude Vám to přicházet po částech.
Takže trpělivost. Díky. Zorka
= Člověk od narození schovaný za jméno
jako by se celý život vydával za někoho nebo za něco úplně jiného.
= Člověk je pozoruhodný přírodní úkaz, který na svůj důkaz dostal od úřadu průkaz.
= Kraj deštěm zalévaný a v něm my, rozliční lidičkové, aspoň když prší stejného polejvání.
= Člověk coby živočišný druh vykazuje jisté nenulové chyby.
Tak jako všecko, s čím se při výrobě šturmovalo na poslední chvíli.
= Člověk je už od přírody nabitý přirozeně nabytými vlastnostmi.
A vlastním úsilím pak všelijak klopotně schrastěnými problémy a starostmi.
= Ve smyslu toho nesmyslu má člověk v úmyslu nechat se co nejdřív vyrábět v průmyslu.
= Proč člověk zůstává i nadále objektem zkoumání zoologie,
když díky vlastní autodomestikaci čili samoochočení přestal být zvířetem?
Protože je to pořád tělem i duší bestie.
= Tisíckrát si může člověk myslet, že je přírody mazlíček.
Ona, která neuznává žádný hodnotový žebříček, mu zařídila příhodnější šuplíček: života ubohoučký uzlíček.
= Aby se člověk i v zimě ohřál, byl mu rozšafným přírodním vývojem dopřán místo srsti
rozum v hrsti.
= Člověk je jen značně sofistikované zvíře,
které už našlo způsob, jak si heverem nebo čipem zvednout mříže.
= Jak si má člověk svým nezměněným mozkem pravěkého lovce
vysvětlit, že už dobrých 35 tisíc let kráčí sice stále vzhůru, ale jde to s ním pořád jenom s kopce?
= Proč se člověku tolik líbí zrovna na Zemi?
A kde jinde by si mohl lépe a snadněji pořídit, zařídit i vyřídit všechny ty svoje přízemní, ne-li suterénní lidské problémy?
= Lidi v lidstvo spojují především pohlavní orgány.
Ruce a myšlenky jim k tomu účelu byly až dodatečně přidány.
= Lidská masa je zvláštní rasa, která, když se na jednoho mačká, když se na slabšího kasá,
snad ani není z masa. Jenom tvrdá kost a tuhá flaksa.
= Jakmile se člověk ocitne na světě, rázem se ocitne i ve světě. A to všude na světě.
= Lidský dav je snadno rozpustný i rozpustitelný zejména ve vzdušném prostředí.
To každou tlačenici tu rychleji, tu pomaleji celkem rozumně rozředí.
= Jeden člověk, to je na světě ta nejmenší menšina.
V tom se on vyzná, v tom on vyniká. A taky se s tím už dá ledacos podnikat.
= Žádná živá bytost, a tedy ani člověk, nemá jenom přednosti.
Honosí se i úplně opačnou krajností.
= Sotva se člověk narodí,
dostane nějaké to vlastní jméno
a k němu zdědí po předcích ještě stále víceméně přijatelné příjmení, a přesto zůstane, až na výjimečné případy, pro zbytek světa v podstatě anonym.
= Člověk, odedávna zavedený otloukánek života,
se životem jen holými pěstmi, jak se dá, protlouká.
A tak nevím, kdo od koho tenhle pěstní zápas odkoukal, když s tím druhým krčmy po nocích vytloukal!
.
= I civil uděluje hodnosti, a to výhradně podle člověkovy hodnosti.
Čím vyšší šarže téhle šarže, tím lepší a užitečnější známosti!
= Našinec musí být bezpochyby hodně přičinlivý,
aby za život stihl uskutečnit všechny svoje, i ty naprosto zbytečné, marné, nesmyslné a nežádoucí činy.
= Na člověka jenom to platí, co mu kdo stejným či horším oplatí.
= Od člověka, který o sobě prohlašuje, ničeho, co jsem učinil, nelituji,
si ani pro příště nic dobrého neslibuji.
= Sílu slámky vykazují mnohé lidské stránky. A to ještě jen z té lepší stránky.
= Co já vím, auta si běžně sebou vozí nejméně jednu duši rezervní.
Jenom člověk má tu druhou, tu pro svoje nejhorší okamžiky, spíše perverzní.
= Jak chytře a opatrně si člověk vede: v sobě tají duši a v duši utajuje sebe.
= Jaký podiv, že zrovna ryby mají sucho v duši,
když i člověk tu svou bohatě a vybraně z vícero zdrojů živenou a napájenou kdoví na co v těle suší!
= Duše dodává člověku čtvrtý rozměr, který ovlivňuje každý jeho poměr.
= Tak dobrý člověk ještě nežije. Ale až bude, ten si tedy od nás něco užije!
|
