na další stranu
Jaroslav Holoubek
LETNÍ BOUŘE
Krátce před tím, než mu korunu rozčísl blesk,
nahlížel v noci strom do naší ložnice
a ptal se, co z něj bude –
rozeschlá postel, židle, stůl,
vařečky, školní lavice
nebo kříž.
Z okna v prvním poschodí kolodějského domu
vidím v dálce světla velkoměsta –
Žižkov, Strahov, Petřín, Hradčany,
Bílá Hora a hned za ní na konci Čínské čtvrti
je Kerouacova alej
a po ní přichází Ferlinghetti
se zjevením svatého pekla ve tváři.
Nekonečný karneval -
v noci na kraji postele
mi v nohách sedají postavy v maskách.
Básně vyskakují z elektronických knih na příčné zdi,
pod klenbou myšlenkových mostů se válejí bezdomovci
a nahoře se rozbíhají sebevrazi
ke světovému rekordu ve skoku do hloubky.
Poťouchlá olympiáda hledání identity
s vyhaslou pochodní argumentů pro život.
Opilé dveře a v nich já -
pavouk na kříži,
vlk na kolečkových bruslích,
vrtulník v dívčí dlani.
Průvan žene ulicí nábožné písně direkt marketingu,
bouřlivý mejdan reklamních letáků
v poštovních schránkách.
Na výsluní konzumní společnosti
nenažraně hltáme z rohu hojnosti
a spotřebováváme se navzájem.
Je prostřeno
na terase před kavárnou věčnosti.
Koho´s tam viděla?
Kdo se to vzpíná ke hvězdám?
Jsou to ještě pozemšťané?
Falešná slova,
v srdci boží hněv
a v hlavě nesnášenlivost
a z přelidnění světabol
a zlo chvílemi běží,
pak zase jimi prorůstá.
Ani smrt je nerozdělí,
všichni zpopelnění napůl otvírají rty
ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.
Papež se bez uzardění pokouší
o další veletoč na hrazdě víry.
Ale kam jít?
Pokolikáté už poslední bitva vzplála
a my se dali na pochod
(nebo na útěk?).
Pocit odcizení nám brání
podívat se ještě jednou zpátky
ke svým domovům,
nakolik jsme užiteční naší planetě,
už bez vlastností,
jen vzpoura a vzdor,
marné pokusy o interpretaci paměti,
jen samé nížiny a výšiny,
daleko od středu vítězí labyrint.
Kočky přecházejí čas měsíc po měsíci.
Ale svět je nádherný, tak přece není možné,
že jsme to my, kdo si o něm myslí, že je hnusný,
cynický, beznadějný,
perverzní a zlý.
Od rána už třetí pokus o neposkvrněné početí,
bezmezně krásná žárovka budoucnosti.
Ještě neodcházej.
|
