na další stranu
Jaroslav Holoubek
Záludné otázky
Vysočina mě pálí ve vzpomínkách
stín v očích
a kámen v žaludku
Měl jsem na mysli místo
kde mě zradil sen
Klasický příběh z nicoty do nicoty
bezhlučné ulpívání na životě
Zapisuji si odpovědi mrtvých
I když se jich už nikdo na nic neptá
jen ty se snažíš marná lásko
ze všech cizích sil
Jarní povodně
Prší a věci se potápějí.
Lidem rostou kosti
a padají víčka.
V novinách píší o dívce,
která se utopila ve vlastní krvi
a nikoho nepřipomíná.
Začátkem jara
vyhládlé slepice dospívají
do sebevražedné krásy
a modrá obloha se točí.
A obloha se točí.
Konec světa
Sen přeťal míchu času
hudba hvězd narušila
vztahy v příborníku
Vidličky nože lžíce
Daly se do hříšného tance
A řeka vypila svou vodu
a slunce uhasilo zář
Ve skříni dějin
svrab líže válku do slabin
na zlatém řetězu doráží
z dásní vykotlaný zub
Zoufale pobíháš na konci světa
nevěda odkud kam
na pohlaví tě svědí tisíc potomků
Říkají: Tak pojď k nám
Tango pro hluchoněmou
Svádí malíř starý malíř
hluchoněmou dívku
nazí v moři zvuků plavou
na parketu nad Vltavou
do široka do daleka
malíř svoji dívku svléká
Před orchestrem
bílá sestra
dívej se jak hudba kvete
ďábel s kýblem terpentýnu
běhá jak si zamanete
Krok za krokem malíř jihne
jak se dostat k jejím rtům
mezi stehny slast se mihne
vzlétne na Národní dům
Malíř s dívkou tančí tango
na provaze ticha
žena něžně objímá ho
neslyší jak vzdychá
Tančíš lásko hluchoněmá
tahle píseň je však jiná
její tóny dopadají
tam kde se už zapomíná
Živá noc se otevírá
obraz absolutních nul
po nás zbyde jenom díra
Kdo věčností hnul?
Hlava letí k nebi za ní noha
uvidíme celý vesmír
jak poznáme Boha?
Čínské hůlky
Určitě zase stojíš na Karlově mostě
a čumíš na Hradčany
ty neomylnej intelektuále
Co se tu děje? Jde ještě o člověka?
Zahodila jsem lžíce vidličky nože
a začala jíst hůlkami
abych se nemusela bát
že ublížím dítěti
Stali jsme se koulemi
na jahodové pasece
jiné rodiště jsem pro ně ani nehledala
Je ze mě já ty on my vy oni
chodím na psychoterapii
a sním o cizích zemích a cizích lidech
a všem lžu jako cikánka
je to lepší než hlásat cizí pravdy
a je tak těžké neuvěřit vlastní lži
Jsem bezejmenná
klesám ke dnu
oči mi pláčou
Na českých dějinách je báječné
že se v nich
sláva s každodenní nudou peleší
Češi si umanuli
že budou banální a přízemní
chtějí si ochočit rám obrazu bitvy na Bílé hoře
Bojím se že už taky přestanu myslet
a budu jen tupě zírat na televizi
jako všechny ostatní
dělohy navěky neobydlené
|
