literární časopis založený v roce 1964

Jan Čech

Taťáně

Pověsti Taťáně při sklenkách modravého vína
vyprávěl zbožný pikolík
a křižoval se přitom stéblem trávy
na důkaz věrohodnosti
Viděl jsem Taťánu
když trhala třešně
Bozi mi záviděli
lidé mi záviděli
a já sám si záviděl

Ovoce v košíku Taťána postavila na stůl s modrým ubrusem
a pomalu zhasínajíc lampy
promlouvala k obrazu svých předků
Pod oknem stál jsem kde dlela Taťána
a prosil jsem v duchu ty šedivé hlavy
vymalované poněkud nejistým štětcem
prosil jsem je
aby kývly

Ovoce v košíku Taťána postavila na stůl s modrým ubrusem
a pomalu zhasínajíc lampy
mne třikrát políbila

Každé novoluní má svůj hřích
a po padacích mostech přecházejí
švestkové dámy s klobouky ze žraločích šupin
aby se porozhlédly po darech červnové noci
Taťána také chodívá
a růženec černých třešní mne mezi prsty

Každé novoluní má svůj hřích
a tak se stává
že i Taťánu lze občas vídat
s ústy od krve

(publikováno v Divokém víně 1 / 1966)