na další stranu
Květa Švecová
Ty jsi náš strom
Ty jsi náš strom
uprostřed louky sedmikrásek
jako mocný sultán
mezi bílými ženami
začínáš rašit
pro nové zrození
seš naše jabloňová zpovědnice
slyšíš doteky
Rosteš až u nebe
proto o tvé kořeny člověk zakopne
i na konci světa
Na jaře v bílém turbanu
a lehký opar okolo hlavy
projdeš se mezi sedmikráskami
i sýkorka přestane na chvíli ťukat
do vznešené kůry
Zesláblé včely se nasytí
v tvých tisících sladkých úst
I kůň přestane řehtat
přivázaný k tvému pasu
stát tiše jako pěna
jako pěna na zeleném jezeře
Přicházíme se džbánem vody
až se rozproudí tvým tělem
tak nás poznáš
Nech nás usednout
k svým nohám
do trávy
Obětuj pár zmačkaných sedmikrásek
Prší
pod tvou korunou nevíme o ničem
A ty vycházíš z lázně ještě krásnější
Přilétají ptáci
jako vylekané lodě
od nebezpečných skalisek
Plují jako bílá sedla
o kterých sní můj kůň
Podej nám svou
levou větev strome
Tvá růžová vůně nás bude provázet
temnými hvozdy
Jak zahrada tvého harému
s jasnýma očima
|
