Marie Olšanská

Kampa

Máta již zvadla
odešlas spát kovově lesklá mandelinko
znám slova která mají skrytý smysl
jako jméno stromu ginkgo

Nad zpěněným jezem mlha se válí
přízračný rybář usnul ve své lodi
na dně jsou lásky které jsem prožívali
vybledlé slunce vlny vyprovodí

Přes hloubku času řeka věčně stejná
novými vodami vyrývá koryto
zeptej se země do níž vede vryp
jestli to cítí jestli bolí to

Na šedou cestu kaštan padá
z koutů od zdi vane hniloba
nad zkřehlý trávník vějíř rozevírá
ginkgo biloba

(publikováno v Divokém víně 1 / 1966)