literární časopis založený v roce 1964

DIVOKÁ VINICE, aktuálně

05.11.2026 - Rostislav Opršal píše k 81. narozeninám Jiřího Žáčka

... Více »

Slovo úvodem

Číslo skoro kulaté mě přimělo, abych je oslavil akty Vlastimila Kuly, www.vlastimilkula.cz. Jsou nesporně odvážné a to mne – erotomana – oslovilo, už když jsem je dostal před lety v knižní tištěné podobě od přítele nebožtíka Miloše Lachmana. Při bližším studiu osobnosti Vlastimila Kuly zjišťuju, že je jen o tři roky mladší než já. To jsem rád, že taky jiného staříka focení nahých holek nepřešlo!

Náhoda mi pomohla získat rukopis Johany Vondřejcové Kohnové, jež nám byla „rádkyní“ v šedesátých letech. Johana je dávno nebožkou a já ji rád připomenu její zřejmě velmi ranou povídkou.
Emil (Méla) Machálek se asi inspiroval mými mnohdy poťouchlými poznámkami o českých jezdeckých sochách a napsal rozsáhlou práci o evropských jezdeckých sochách ve středověku, ale i před ním. Zákonitě jsou v pořadí jezdecké sochy ve světě…
Karel Sýs poslal svoje básně s otázkou: „Milý Lu, není to moc revoluční?“ Jirka Žáček ve své básni „mluví vlídně“ o své nemoci, dává mu prý pokoj. Nic mi neudělá radost větší!
Rozepsal se mladíček Martin Trdla, a tak jsem jeho dílo publikoval komplet. Lehce doporučuju.
A na závěr poděkování a obdiv Petru Cincibuchovi – spontánně a bez nucení mi poslal básničku – jako sms!
Boj Karla Sýse a Unie českých spisovatelů s ředitelem Národního muzea Michalem Lukešem o instalování bust Julia Fučíka a Fráni Šrámka do Pantheonu Národního muzea mě donutil, že jsem si po šedesáti letech přečetl Reportáž psanou na oprátce, Šrámkovy básničky a pokusil jsem se zdolat i Stříbrný vítr. Hlásím Unii českých spisovatelů, že zřejmě jako jeden z mála jejích členů jsem Fučíka aktuálně přečetl, ne tak doslov Gustiny Fučíkové, zabírající dvě třetiny svazku. O Stříbrný vítr se pokouším, leží rozložený vedle postele, asi to vzdám. Do Pantheonu podle mě nepatří ani jeden. Jenže Lukeš pod záminkou uvádět stav soch v Pantheonu do původního stavu, ve prospěch Habsburků rozhodl o odstranění třeba Karla Čapka.
Nošením dříví do lesa je připomínka, že letos v Nakladatelství Slovart vyšla moje kniha Antologie Divoké víno 2007-2017, druhý díl Antologie 1964-2007. Čítá 304 stran čtyřbarevného tisku na 130 g/m2 matové křídě, vázaná v pevné vazbě s přebalem, tedy exkluzívní vydání. Tři desítky autorů v knize publikujících si dosud nevyzvedly autorské výtisky u Karla Sýse (karel.sys@futura.cz) sídlícího v redakci Literatura – umění – kultura v Praze 1, Politických vězňů 9. Knihu si můžete objednat na www.slovart.cz. Potěšíte mě i sami sebe.

L. H.