na další stranu
Václav Bárta
MALÝ ATLAS HUB
ANÝZOVNÍK VONNÝ
Anýzovník zalez´
na kdejaký pařez.
Ta houba už po leta
expanduje do světa.
Vonný anýzovník
překročil už rovník.
BEDLA
Dřív jsem míval k bedlám všelijaké hlášky.
Teď v údivu zírám, koukám do kuchařky:
Jdou báječně do polévky, zapékané, na kmíně,
po lesnicku, v trojobalu… jemine!
Kdybych v mládí věděl, co jde dělat z bedel,
byl bych si jich býval daleko víc hleděl.
ČECHRATKA
Čechratka je nenápadná.
Je to ovšem houba zrádná.
Sníte ji a - zleva, zprava
vnitřnosti vám načechrává.
Dál a dál vás čechrat chce.
Nenaleťte čechratce.
HADOVKA SMRDUTÁ
Hadovka vůní jabloní
ani náhodou nevoní.
Z lesa když ozve se: ach ne!
Kdo nám tu tak strašně páchne?
Tak naše hadovka smrdutá
sedí a ani nedutá.
HLÍVA
Mykolog nad hlívou trne:
Při sbírání opatrně!
Hlívu a les neohrozit!
Milí páni mykolozi,
u nás roste hlíva
hnedle vedle chlíva.
HOLUBINKY
Co nám lid řekne k holubince vrhavce?
To, že se po ní ledaskomu vrhat chce.
Většina holubinek ovšem není taková.
Tak třeba lidem oblíbená mandlová,
ta zaslouží si jistě pro svou libost zmínku.
Jedná se o výtečnou holubičí holubinku.
HŘIB SMRKOVÝ
Tohle léto nemá chybu.
V lese roste spousta hřibů.
Ve smrčí už na dálku
vidím tucet praváků.
Vévodí jim hřib
velký jako Říp
HŘIB HOŘČÁK
Hořčák je nádherný hříbek,
houbaře už mockrát vypek.
Z podloží lesa tak krásně ční,
že ho má náš houbař sváteční
za sladkého, výstavního hřiba…
V houbovce vyplave ta hořká chyba.
HŘIB KOVÁŘ
Hřib kovář je houba dobrá.
Když ho rozkrojíte, zmodrá.
Často projdete les celý,
kdybyste se rozkrájeli,
chladem zmodraly vám tváře,
netrefíte na kováře.
HŘIB SATAN
Říká se, že satani jsou prevíti.
My jim ale nebudem číst levity.
Nám chutnají. Viďte, Češi..?
Na zítřek se můžem těšit
na kulajdu se satanem…
Jestli ještě ráno vstanem.
KAČENKA
Kačenka chutná a léčí.
Tím ostatní houby předčí.
Tím pádem - že už to víte,
zcela jistě pochopíte,
proč mám radši kačenku
víc než dobrou tlačenku.
KLOUZEK MODŘÍNOVÝ
Klouzek, zvaný modřínový,
v klidu si moc nepohoví.
Toho houbař nepřehlídne!
(v bramboračce skončí bídně)
Žlutorudou barvu zříme,
i když pod modřínem dříme.
KLOUZEK OBECNÝ
Sliz na klouzku obecném je pověstný,
což je vlastně u klouzků jev obecný.
Klouzek obecný je navíc slizoun takový,
že jsme na tom stejně jako vy,
milé děti, maminky a páni.
Vracíme se z lesa krásně upatlaní.
KOTRČ
Kotrči jsou nepochybně
jiní, nežli houby jiné.
Náš kotrč je kadeřavý,
poznáte ho bez obavy.
Jiným tak jak kotrči,
výtrusnice netrčí.
KOZÁK
Zamiloval jsem se do kozáků.
Mám na ně nůž v kapse od tepláků.
Zatím jsem nosil domů samé bedly.
(bodejť by se nám nepřejedly!)
Jdu… všude břízy - nikde žádní kozáci!
Kudla se mi z toho v kapse obrací.
LANÝŽ
Lanýž vzdor své nevzhlednosti
proslul jemnou pikantností.
Lidé kolem Eiffelovky
zaplatí i tisícovky
za jednoho lanýže…
Což je pro nás k nevíře.
LYSOHLÁVKA
Lysohlávky - o tom sporu není,
jsou převážně halucinogenní.
Houbař jiné houby milující
připraví z hub dobrou smaženici.
Kdo má v lásce lysohlávku,
na plotně si smaží dávku.
MUCHOMŮRKA ČERVENÁ
Tu červenou muchomůrku
dej od pusy, žáčku Žůrku.
Ty bys ji chtěl papat?
To je špatný nápad!
Ač je hezká, chlapče zlatá,
je to houba jedovatá.
MUCHOMŮRKA RŮŽOVÁ
Koukněte na sousedku Průchovou,
nesbírá muchomůrku růžovou.
Taky sváteční houbařku tetu Žofku
zbytečně lákáte na růžovku.
Bratranec František - a já taky
nedáme dopustit na masáky.
MUCHOMŮRKA ZELENÁ
Nauč se znát muchomůrky.
Někdy padneš na potvůrky,
co se tváří jako svaté
a jsou velmi jedovaté!
Tohle dělá zejména
muchomůrka zelená
OUŠKO
Kdo zná ouško zaječí,
ten mi jistě dosvědčí,
že chutná - je pro potěchu.
Nejvíc se mu daří v mechu.
Slyšel jsi to, Bohoušku?
Nešlapej mi po oušku.
PAVUČINEC
Pavučinec? Pozor! Platí,
že je prudce jedovatý!
Dejte na něj pozor, lidi!
(navrch každý nerad vidí,
když jsou jeho nové džínsy
oblepené pavučinci.)
PEČÁRKA POLNÍ
Mám košík a tepláky.
Sbírám v lese pečárky.
(Ta pečárka, to je on,
mého srdce šampion!)
Jenom, prosím, v Praze v parku
dejte pozor na pečárku!
PENÍZOVKY
Roste v lesích, v polích, v louce.
Má své bene na Vánoce.
Omáčkový gurmán ví, že
je na trhu za peníze.
Koupil jsem si penízovky.
Jednu kopu za tři stovky.
PESTŘEC
Řečený pestřec na houbové hody
sám o sobě se věru málo hodí.
Na koření z pestřce ovšem sází
mnozí z těch, kdož mají mlsný jazyk.
My, kteří si jazyk trápit nechcem,
necháme teď radši pestřec pestřcem.
PÝCHAVKA
Pýchavka si v louce klimbá.
Je velká jak medicimbál.
Jeden dojde k stanovisku,
že z ní bude tucet řízků.
Kdo si bříško nacpat chce,
musí fandit pýchavce.
RYZEC SYROVINKA
Syrovinka je jedlá houba libová.
Říká se, že se dá jíst i syrová.
I když vám v břiše hlady kručí,
nejsem z těch, kdo vám to doporučí.
Někdy se pozře za syrova syrovinka,
a pak se po ní běduje a blinká.
RYZEC PRAVÝ
Ryzce pravé patří mezi houby oblíbené.
(šmakují nám skvěle čerstvé - naložené)
Najde se i houbař, který nemá ryzce rád.
Jak se říká, proti gustu žádný dyšputát.
Jeden houbař ať odmítá sbírat ryzce,
druhý ať je klidně sbírá, když chce!
SLIZÁK
Slizák chutná přímo skvěle.
Má však v lese nepřátele.
Na kloboučku sliz ho zlobí.
Vzkažme těm, kdož vidí houby
v mlze z jedoucího vlaku:
Nekopejte do slizáků!
SLUKA SVRASKALÁ
Objevil jsem krásné sluky
blízko obce Středokluky.
Houbař strejda - jak to umí,
připravil tak chutnou krmi,
až rodina mlaskala.
Díky, sluko svraskalá!
SMRŽ
Smrž necítí příkoří
z písčitého podloží.
Zrovna od nás nablízku
roste málem na písku.
K obědu jsme měli smrže.
Ještě teď mi v zubech vrže.
STRAKOŠ
Strakošovi vzdávám poctu
pěkně nakyselo v octu.
Letos ale v lese není
celé léto k nalezení.
Zbrázdil jsem už skrz strakoše
Šumavu i Krkonoše.
SUCHOHŘIB
Suchohřibů - na mou duši
nosí místní z lesa nůši.
Snad vás ten fakt nepoleká,
že na vás, Pražáci, čeká
jeden seschlý suchohříbek ..
To chce klídek… nádech… výdech!
VÁCLAVKY
Václavky rostou na Václava.
Hledám je, ale marná sláva.
Prošel jsem křížem kráž brdské lesy
a ty, Václavko, nikde nejsi!
Až v Praze pod Mánesem u náplavky
koukám, že zírám na Václavky!
ZÁVOJENKA
Je to houba jedovatá.
Otráví tě natotata.
Stačí malá závojenka,
a je z ní otrava velká.
Kdo uvěří závojence,
na pohřeb si vije věnce.
ZELÁNKA
Zelánka je dobrá houba.
Podzimního lesa chlouba.
Je na místě vzdát jí poctu.
Někdo ji nakládá v octu,
někdo fandí zelánce
skrz houbové rezance.
ŽAMPION
Žampion nenajdeš jenom v lese,
mnohdy i doma pěstuje se.
Dřív než se odhodláš k tomu činu,
chce to mít sadbu, rašelinu,
a pěkně podhnojit žampiony!
Nejlepší je to trusem koní.
|
