na další stranu
Václav Bárta
Před padesáti lety mi vyšla knížka s „krátkými řádky“, jak říkal jeden můj kamarád (sám prozaik) básničkám. Ta knížka se jmenovala „Jak se chodí za holkama“. Za těch dalších půl sta let jsem v psaní říkánek (tak tomu zas říkám já) sice pokračoval, jednalo se o různé veršování o lecčems, k lecčemu a pro leckoho, ale knížka už z toho nebyla. Spíš jsem psal pohádky pro rádio, písničkové texty (nejspíš budete znát ty z pohádky Princezna ze mlejna, nebo z poslední doby k písničkám syna Vaška, který si říká NOID). Taky mi vyšlo pár knížek s pohádkami, nějaká elpíčka a cédéčka, hry se zpěvy pro divadlo se synovcem Borkem…nebylo toho zas tak málo, ale básničky s tématem příchylnosti k ženskému pohlaví byly mezi nimi sporadicky. Ta příchylnost mě ovšem neopustila v praxi. Zatímco před těmi padesáti lety jsem měl všehovšudy dva syny, dnes mám dětí sedm, čtrnáct vnoučat a dvě pravnučky.
Ty dnešní říkánky s názvem „Jak se chodí za holkama po letech“, napsal potrhlý veršotepec, který už spoustu let jezdí zadarmo městskou dopravou.
Když si dáte tu práci, a spočítáte si, kolik mi asi bude, zjistíte možná, že na svůj věk mám ještě dost slušnou fantazii.
JAK SE CHODÍ ZA HOLKAMA – 1968
(ukázka z knížky)
Za holkama se chodí různě. Uvedu několik příkladů:
-Pomalu nebo rychle
Pomalu se chodí, když je čas, a rychle, když je nečas.
-Jen tak, anebo vážně.
Jen tak se chodí, když chodí kluk jen tak s holkou a holka jen tak s klukem.Vážně se chodí, když chodí kluk jen tak s holkou a holka se chce vdávat.
-Občas, anebo stále.
Občas chodí ti, co ještě nemají ty zkušenosti. Stále chodí ti, kteří už je mají, ale poněvadž nejsou sobci, nenechávají si je pro sebe. A to je můj případ…
BÁSEŇ
Měl bych si sednout a napsat báseň
Něco jak hladím tvé vlasy
Nebo tvé kadeře
Nebo tvé něco…
Když sednu a budu přemýšlet
Tak něco vypotím
Potom to vezmu
Proškrtám
A to co mi zbude
Přepíšu načisto
Tím bych měl vyhráno
Jenže co s tím?
Zatímco sednu a napíšu báseň
Tak jiný bude hladit
To zrovna!
PRO TVOJI OSOBU
(text písničky)
Pro tvoji osobu obsadím všechny ploty
A barvou z latexu budu tam psát
veliký nápisy A na nich že jsi to ty
která mě nenechá vteřinu spát
Pro tvoji osobu zakážu všechněm lidem
užívat koupelen anebo sprch
Neboť ty jediná dokážeš vonět mýdlem
který nám dodává tuzemský trh
Pro tvoji osobu sepíšu bez námahy
takovej poem že budou paf
umělci z venkova i z celý Velký Prahy
Šrámek se probudí a zruší splav
Pro tvoji osobu zažehnu hroznej plamen
Do toho plamene vstrčím svou dlaň
Pak do něj pokleknu Nešpitnu ani amen
Dokud mi neřekneš: neblbni vstaň!
VOJENSKÁ POEZIE
Promiň že odpovídám jenom dopisnicí
Na dopis už mi nezbylo
Stojím a vidím večernici
o jaké se nám nesnilo
Ač brýle mám a vidím hůře
tou nádherou se zajíkám
Vzala ti vojna chlapce - muže
Zpátky ti vrátí básníka
Napíšu báseň Druhou Třetí
A člověka to těší
Však čím víc básní nepíše ti
tím zdá se mu to těžší
V jedné ruce držím péro
V druhé ruce pušku
To dá fušku
JAK SE CHODÍ ZA HOLKAMA PO LETECH - 2017
(ukázka z knížky)
kresby Ota Janeček
MÁ TROUFALOST JE NESKUTEČNÁ
Má troufalost je neskutečná
Čeká mě penze K tomu slečna
čeká mě vedle v pokoji
Je zjevně plná nepokoje
Štráduje sem tam Budí dojem
že jí snad tiklo v orloji
Už nesu drink Tak zase jednou
uklidním slečnu neposednou
Jestli mi chvíli postojí
JSI NĚJAK NESVÁ KATEŘINO
Ach Bože! To je podívaná!!
Ležíš tu krásně tvarovaná
Voňavá Hebká Navíc mladá!...
Jsi nějak nesvá Kateřino
Nechceš už verše ani víno
Tuším že tuším co bys ráda
Usměj se na mě moje zlato
Lež ještě chvíli Přijdu na to
jak dneska jařmo věku přelstím
Přestaň se tvářit Krindapána!
Nezoufej Kačko ustaraná
že nemáš v lásce štěstí
Zas bude dobře Zjasni líce
Stařeckou rukou v apatyce
svírám už recept na viagru
Já křtěný první republikou
nahodím s touhou převelikou
formu jak Jarda Jágrů
RÁNO JAKO ZAMLADA
V trenkách mi zase stojí stan
A pod stanem mám stání
Sám bych to štronzo neustál…
A jsem tu plonk jak zudělání!
Naštěstí co se týče stanu
Sám na ten problém nezůstanu
Ruku v ruce tu stojíme
Spolu dva Já a můj střapeček
(A už tu máme plurál!)
On ňouma A já chlapeček
který se dlouho nevyčůral
ULOŽÍM SI JI DO PÍSANKY
Zachumlám si tvou rozmarýnku
pod peřinku
Ať se mi vyspinká
Kosočtveřinka
Schovám si její tváře
do herbáře
Spočtu ji prsty počítadla
Aby mi neuvadla
Uložím si ji do písanky
Budou mi vonět její stráňky
a každé její ouško
Mateřídouškou
POUŠTÍŠ KOUŘ DLOUHOU ŠPIČKOU
Na stole bodlák s koukolem
A Verlaine o dvou svazcích
Ty mlčíš a já pod stolem
šmátrám ti po podvazcích
Nestojíš o mé lichotky
Pouštíš kouř dlouhou špičkou
Mě lákají tvé kalhotky
s hedvábnou nohavičkou
Zachováš klid a dekórum
když rukou pod ubrusem
začnu bez marných hovorů
hrát si s tvým klitorisem
Tvé rty i pysky vlhké jsou
Jsi úžasná – mon cheri
Svou roli zvládáš s noblesou
hereček němé éry
Dorian Gray – vox populi
jsou planě prostopášní
Bez kalhotek a skrupulí
Tys obraz čistých vášní
Vyjádřím pevným postojem
poměr k tvé dekadenci
Teď potěším tě pod stolem
A doma na kredenci
VADNOU MI KŘÍDLA NEJSEM COOL
Úžasná změna tvého těla!
Bezděčně se mi připomněla
krajina kolem Kolína
Nikde Říp ani Milešovka
Nikde bor Ani vejmutovka
Jsi pěkně fádní holina
Pustá honitba bez remízky
Nadarmo lásko meleš pysky
Co začne klíčit pokosíš
Nemám krunýř jak korytnačka
Nebereš ohled na živáčka
co v tobě toužil najít skrýš
Jak zplihlý dravec nad jetelem
bezradně kroužím nad tvým tělem
Vadnou mi křídla Nejsem cool
Žírnou krajinu pusta hyzdí
Nešťastný pták tu nezahnízdí
Chřadnul by tu a uhynul
ACH MOJI MILÍ... KDO BY TO BYL ŘEK?
Kohorta milek nechať je mi svědkem
že jsem co junák býval statný rek
A byl jsem boháč s mnohým slavným předkem
Ach moji milí... kdo by to byl řek
že přijdou léta a já budu dědkem?
A budu Sám a Stár a Chud a Měk?!
ZÁVĚREČNÝ DIALOG S PANÍ S KOSOU
Ona:
Tak či onak - buď jak buď
Měl ten Václav smůlu
Opouští svět stár a chud
A bez titulů
Jednou čehý Jednou hot
Bral život jak říkám
Nakonec to za život
nedotáh nikam
Já:
Přijal bych to s úsměvem
žít tu ještě s vámi
Teď musíte s pravdou ven
mé milé dámy
Vy co jste dnes naměkko
zastaňte se Venci
Dotáhnul to daleko
Až k impotenci
|
