na další stranu
Václav Bárta
Texty písní z cyklu OSOBNOSTI
ADAM A EVA
Z téhle božské nádhery dech se mi až tají
Boží vůlí požehnán ocitám se v ráji
Chvíli tu už nejsem sám Je tu se mnou Eva
Já jsem tady za muže Eva je má děva
Vpuštěni do ráje pro příští množení
jsme Pánem obstojně stvořeni
Ref:
Co to Pána napadlo že mrav ráje žádá
Aby k dílu přitvořil jablko a hada
Jablíčko je na stromě A s červánky ladí
O hadovi řeknu jen že je plémě hadí
Eva jabko utrhne Hned ho ale nesní
Bible Evu nabádá: to se holka nesmí!
Co se bude potom dít ani vidět nechci
Had si Evu omotal a mně dává lekci
Řekni si co chceš říct nakonec
dřív než ti Adame dojde řeč
Říkám Evo nemysli na jablíčko sladký
Spáchala bys první hřích Dej to jabko zpátky
To jabko je Adame kyselý jak šťovík
Hledej dveře od ráje než tu spustím povyk
Chovej se jako chlap Adame
Popadni hada a padáme!
Ref:
Ach můj Bože co to tvá boží vůle žádá
Abych s sebou z ráje ven přibral ještě hada
Na začátku tvoření byl jsem sám a blažen
Skrz dvě hadí stvoření padám z ráje na zem
ADOLF HITLER
Odmlada jsi v sobě nosil touhu stát se malířem. Zkostnatělí akademici nerozpoznali tvůj talent a nepřijali tě mezi sebe. Neviděli kontury tvojí osobnosti ve správných barvách. Ale ty ses nevzdal snu podívat se kolem sebe novýma očima a představit své jedinečné dílo. Nový obraz světa. Ani v duchu by tě nenapadlo, že by to nakonec nemuselo dopadnout tak, jak sis to maloval.
Posedlost uměním v umělci zraje
Vracíš se k obrazu známého kraje
Když vidíš pod nebem vrány a mraky
tvůj štětec vykouzli stříbrné ptáky
Kraj v šedi poztrácel zelenou náladu?
Chopíš se palety a přidáš armádu
V duchu si maluješ evropská města
k zvěčnění zvolíš si to jedno ze sta
Tisíce lidí má v ulicích Praha
Malířská výbava je pěkně drahá
Koho v tom výjevu dav lidí zajímá?
Nech tam jen blonďáky s modrýma očima
Kam vkročíš malíři všude to kvete
Tvůj národ bude žít v barevném světě
S dětmi co neztrácí rumělku z tváří
Se sluncem které všem nad hlavou září…
Zlatá ti dochází Dej mistře k lepšímu
černej dým co stoupá do nebe z komínů
Tak vidíš. Tvoříš a tvoříš, tak dlouho se ti daří, až tvá tvorba přeroste sebe samu i tebe. Takový je úděl nepoučitelných umělců.
Adolfe.
KLEOPATRA A ANTONIUS
1.
Muž
Jdem ruku v ruce po myrtovém háji
Zpívají slavíci - nebo co tu mají…
S nádhernou milenkou stojím u jezera
Ač je to tisíc let je to jako včera
Mé srdce bušící víc by neuneslo
Okouzlen večerem Předávám jí veslo
Ona pak stáčí loď směrem k orebinci
Z půvabu záňadří vyjme zlatou minci
raženou za časů vlády Ptolemáiů
Za časů lásky a myrtových hájů
Ref:
Oba
Za tohle dávné oběživo
Nejeden sběratel dal by život
I když to dávno už měna není
je hodna velkého ocenění
Na líci té zlaté mince je z profilu
Muž
Má krásná královna z říše u Nilu
2.
žena
Jdem ruku v ruce v olivovém háji
cvrkají cikády nebo co tu mají
Jsem s milým v objetí na nábřeží řeky
Ta touha po lásce přetrvá tu věky
Jen On Jen Já Jen kulisy se mění
I on mi chystá překvapení
S nevelkou kapsou drží ruku v klinči
potom mi podá mojí zlatou minci
raženou za času vlády Polemáiů
Za časů kouzla olivových hájů
Ref:
oba
Za tohle dávné oběživo
Nejeden sběratel dal by život
I když to dávno už měna není
je hodna velkého ocenění
Na jejím rubu se zvěčnit dal
žena
Sám římský konzul a Judy král
(Muž asi mluvit)
Z dějin se nám vrátil Antonius
Je rád že už není jenom mýtus
Co nám na to řekne Kleopatra?
žena
To už se nikdo nedopátrá
(v repetici refrénu můžou zpívat dvojhlas každej svůj text)
|
