na další stranu
Jiří Žáček
JITŘNÍ CHVÍLE
Ještě máš, lásko, slzu na víčku,
za oknem svítá a je leden.
Spermie plují k vajíčku
a vítěz – vítěz může být jen jeden.
Ani on ještě netuší,
co na něj čeká v příštím bytí,
jaký jed se nám vkrádá do duší,
že není láska všecko, co se třpytí.
Víš, co ho čeká? Život bez iluzí
v světě, kde budou vítězit ti druzí.
JAKOU TĚ MÁM RÁD
Usměvavou
jako ranní slunce nad Vltavou.
Provoněnou
létem, větrem z hor a mořskou pěnou.
Dobrodružnou,
mužně odvážnou a žensky mužnou.
Zadumanou,
jako když mi říkáš na shledanou.
Tajuplnou
jako peřej s náměsíčnou vlnou.
Roztouženou
jako žena, co je ráda ženou.
ČERNÁ DÍRA
Moje paměť je jak černá díra,
v níž se všechno nenávratně ztratí.
Tam se nikdo netrápí a neumírá,
jen tam život běží jinou tratí.
Černá díra nabízí mi azyl,
černá díra je má verze ráje.
Ztratí se tam všechno, co jsem zkazil,
zbyde krásná fantastická báje.
|