na další stranu
Michael Lorenc
CESTY
Dlouhou chodbou ke dveřím,
dál jen cesta k Toveři,
otevři,
za dveřmi z ksichtů obličej,
rej bazilišků, sprej
na krysy a herců
koryfej,
dlouhou chodbou ke dveřím
z olšového dřeva,
dál už není soupeři
ničeho třeba,
závan chladného vzduchu,
zadržená držadla
psů, mordy vlků,
pak už cesta k Nepomuku,
stihomam mračen
a mračna kačen,
tři kroky od rakve
buldočí krev,
s opentleným koněm
vjezd do sálu,
dar vyjmutý z obalu
a dál jen cesta po glazuře
noci na Bezdrev.
VŠECHNO SOUVISÍ SE VŠÍM
Zahrada se jeví
jako zasypaný důl,
akvárium světel a stínů,
milenci,
neteční jak zahradní nábytek,
místo aby odestlali palandu,
hrají cajdák
na břichatou okarínu,
větřík komplimentů
zvedl plentu governmentu
a ulehá slastně do trávy,
jenže v parlamentu
budí obavy.
MINCE
Ponoř minci
dlouhou rukou do vody,
obejmi těla utopenců,
ulož je na lože
z ještě vlhkých věnců,
nezvedej ode dna kal,
podemlel bys pontonový most,
hlubinné vrty odhalí
obtisk tváře v hromadě holínek,
věř mi,
dřív, než projdeš
zavřenými dveřmi,
láska se obrátí
v povinnost.
PROROCTVÍ
Ohnivá voda jak průhledný
třípatrový dezert,
z drobných tvorů koridor,
mez myslitelné meze,
ohnivá voda,
v moři květů svět,
na odnoži světa květ,
žravým žárem žhaví
vybělený rošt,
na němž kostra Nostradama
místo vína
pije mošt.
VÝSTRAHA
Kam zmizel smích a vážné tváře,
kam zmizel inkoust z kalamáře,
život,
ten kolotoč kostek
v piksle náhody,
chrastí jak rozviklaný most:
neházej zbraně do vody,
nezřetelné monstrum,
naše povedená minulost,
probouzí kostlivce ve skříni
a hledá pro ně
vhodný post.
RÁNO KOSTELNÍHO ZVONĚNÍ
Bolavé nohy
v nebinárním prostoru
a stařičká jabloň
stažená z kůže,
zahrada je vlastně postel bez ženy,
která sesluní v očích
jiného muže,
osud,
ten přerostlý zubař,
odvádítě od stébla strouhy
ke stehnu pumpy,
za oknem růže.
ČARODĚJŮV UČEŇ
Zatop pod kotlem
a zavři klec,
ať neuteče humanoid do lesů,
opakuj kouzelnické formule:
Hodlám ukončit náš vztah,
nejsi těsto ani vál,
nejsi řeholnice,
aniEvita!
Cítím se jak vrah.
ZASYPANÝ DŮL
Besídka na konci zahrady,
přeschlé lavice a židle,
místo zídky
nadbytečné hlídky
lískových keřů
a milenci,
na odnoži světa květ,
na trnoži z květů svět
v zahradě,
na konci Covidu,
CETKY
Nablýskané cetky
křičí do světa:
nejsme jenom cetky,
jsme i osvěta!
SPORTOVNÍ PŘENOS
Ta zasněžená plocha mezi modříny,
to je sjezdovka, anebo letiště,
a ta snowboardistka, samé modřiny,
to je tutovka, anebo bábovka?,
ta zasněžená plochamezi modříny,
to je meta, prostě kolbiště,
a ta snowboardistka mezi vavříny,
to je moje nová bokovka.
|
