na další stranu
Michael Lorenc
TRÁVA
Za živým plotem,
každým stéblem lichá,
na hromádce s životem,
jak bez života,
dýchá,
vítá mě z cest
s transparenty UNICEF
tam,
kde rostou cypřiše
a túje,
tam, kde slovo selhává,
ale smysl ještě existuje.
MÁ NOC
Usínám s rozedněním,
budím se s vlky,
kořalku snů
ředím tonikem snění,
stoluji ve skalách,
uvelebený v samotě,
přehlušuji tichem let
svět zdivočelých
vět.
MÁ NOC II.
Roste ve mně noc
a všemožně se snaží
získat místo na slunci,
ze zběsilé touhy staví
pontonový most,
pod dohledem Hetér
krotí bezuzdnost.
OBOJŽIVELNÍK
Ve vodě sleď,
blyštivý šekel,
na břehu čolek,
plazivý jetel,
jak bez hlavy dav
hrne studený svit,
bez konce děj,
radioaktivní
Fluorit.
VÍKEND
V kartotéce jezer,
v pořadači měst,
registruji mezi poli
Akropoli hvězd,
v šachovnici mezer,
v labyrintu cest,
registruji metropoli,
money manifest.
PERIODA I.
Sedím v koutě,
pozoruji kotě
svět,
umím už nazpaměť
tu jeho rutinní
průpověď:
Znovu se vrací,
co mělo odejít,
jak tažní ptáci
z vyjetých kolejí,
hledáme v mracích
rukověť let.
PERIODA II.
Stále dělám
nebezpečné věci,
jím chemicky ošetřené jídlo,
piju nekvalitní alkohol,
poslouchám kecy politiků,
z čehož mám v srdci bol.
Odjedu na Borneo,
vzchopím se v deštném
pralese,
tropický cyklón Leo
mě tam odnese.
LEZEC
Ve vodě ryba,
na souši mlok,
kdo by mu vydal
blok nemastných
neslaných
slok?
|
