na další stranu
Věra Kulišová
Motto:
„…ze strun na mé lyře
jen láska zní, jen láska“
Anakreon
XXX
Láskoviny provází
vzestupy i pády
Bez nich se zdá život být
příliš jednotvárný
HOLD LÁSCE
Lásko, vždy u mne zvítězíš
nad briliantem zářivým,
nad všemi hmotnými statky.
Jsi slunečním světlem jasným,
jsi pro mne vším,
co činí život krásným.
JEN SE OHLÉDNOUT
Už řadu dní
tvé nohy nehladí
můj práh
smutek vane
z opuštěných zdí
a nelze doufat
že se zázrak stane
a zazvoníš mi u dveří
Ručičky krutého času
postupně mažou kontury
tvých očí rtů a vlasů
Zůstaly jen sny
Moci jen jednou…jedinkrát
navrátit čas zpět
jen se ohlédnout
a pohledět v tvou tvář
jak solný sloup
pak zůstat stát
a zkamenět
PRODLUŽUJ TU CHVÍLI
Prodlužuj tu chvíli
kdy touhou
nabita je atmosféra
ať poznáš zničující slast
kdy všechny buňky těla
se žhaví… šílí v nás
a sladká mdloba
mysl obestírá
Cítím tvé ruce jemné
pižmo tvého těla –
brána se otevřela
pohnula se Země
NECH SE MILOVAT
Panno nevinná
proč poklad svůj střežíš
tak zarputile?
Život rychle ubíhá
a každá vteřina
z něj kousek ukrajuje
Jen drobků pár
zachytíš v běhu let
z jeho krás
Svůj svěží květ
nenech uvadat
Nech se milovat
PŘIJĎ
Soumrak denní světlo vystřídal
oblohu zdobí perly blyštivé
poutnice Luna vstoupila na nebe –
že přijdeš jsi mi sliboval
Čekám tě
Zboříme bariéru co mezi námi stojí
zapomeneme na předsudky laciné
závoj noci můj stud přikryje
a budu tvojí
POLIBEK
Polibek matky zahřeje duši
polibek Múzy chutná sladkobolně
polibek milého prudce vzruší
přátelé líbají mimovolně
polibek rozlučkový je cítit po smutku
polibek co zpečetí rozluku
poslední není
to Smrt dává poslední políbení
OČI
Tvé oči jsou jiskrné
blesky z nich šlehají
jsou žhavé…rozverné
do mých se vpíjí
Na chvíli přivři je
ať žárem nevzplanu
a touhou nezešílím
MILUJ MĚ
Tvé ruce
ve chvílích milostných
jsou přejemné
Jak hebký velur
přilnou k tělu
Miluj mě
Má kůže se laská s tvou
dva plamínky rozkoše
jak gejzír vytrysknou
až se ret ke rtu přisaje
Miluj mě
JSI JAKO BLESK
Lásko, jsi jako blesk
co rozráží mračna v nočních tmách
a jenom na chvíli oblohu rozsvítí
I člověk jen krátce chvěje se slastí
když ho v své moci máš
Pak ale smutek pocítí
když stojí nad propastí
a ty mizíš v jejích hlubinách
ANTIROMANTICKÁ
Rande už je překonané
ze svých citů
se my dva vyznáváme
z pohodlí – ze svého bytu
Svojí touze průchod dáme
něžná slůvka…políbení
společné pak přivítáme -
rozednění
Tak pá lásko
přes počítač zase zítra
propojíme svoje nitra –
virtuálně
VE SVÉ NÁRUČI…
Ve své náruči drž mě pevně
svými polibky mi vysaj dech
Miluj tak až otřese se země
otisk svých rtů mi zanech ve vlasech
Kéž vůně kůže tvojí ulpí na mé!
Víš chci se nasytit
tvé lásky přelétavé
všeho co bude jednou jiná mít
ZMĚNY SKUPENSTVÍ
Jak vločka sněhu
pevnost ztrácím
pod tvou dlaní
Skupenství měním –
zprudka taji
Cítím tvou něhu
žárem se vypařuji
a zvolna se vznáším
do výšin… až k chladu
kdy zase zledovatím
POZVEDÁŠ ČÍŠ
Pozvedáš číš
říkáš – na shledání
Přicházíš blíž
však stud ti brání
celou mne obejmout
Zbavím tě pout
falešného studu
Chceš? Na kůži
psát ti budu
svými rty –
pocítíš jak žhnou
Lásko
snad se nebojíš
podlehnout?
PROČ?
Tak daleko to došlo mezi námi;
přešlo pár let a v této chvíli
už nejsi drahý mi a milý
ba ani přítel…jenom známý
s kterým jsem kdysi něco měla
Jak smutné…nyní ptám se –
proč? Proč vlastně
jsem tě kdysi tolik chtěla?
BEZ KŘÍDEL
Sokolem se být zdáš
máš odvahu…ostrý zrak
jak nabroušenou čepelí
jím pronikáš až do ledví
Ve snech však nelétáš –
tvůj skřehot je přízemní
ty prostě postrádáš
ta křídla sokolí
LÁSKA VÍTĚZÍ
Smál se lásce pesimista –
jeho smích vyzněl
negativně
Vyšlehl jak zoufalá křeč
z hlubin nitra
kde už dávno
city metamorfovaly
v pouhé pocity
Svým sarkasmem
rozplakal optimistu
který v slzách
zatvrzele opakoval –
vincit amor
a věřil tomu
NOVÝ ZAČÁTEK
Uplynul dlouhý čas
co jsme šli každý jinam
Najednou jsi tu zas
a já se rozvzpomínám –
míval jsi v očích zář
co dokázala odzbrojit
Teď stojíme tu já a ty
přišel jsi se přimluvit
abych tě zpátky vzala
Z očí ti pokoru a něhu čtu
já slabá jsem tak slabá –
tvým svodům opět podlehnu
Přecházím z temnoty
zase do naděje
má ruka v dlaních tvých
jak osika se chvěje
Tak tedy ano – nový začátek
a vše je odpuštěno
Zas budu vyhlížet tě od vrátek
a marně volat tvoje jméno
BUĎME SI VŠÍM
Budu ti přítelkyní nejbližší,
oporou, co tvoje smutky utiší,
budu tvou něžnou vílou,
důvěřivou jako dítě,
budu ti ženou starostlivou,
co vždycky pochopí tě,
budu tvá ruka pravá,
milenka, toužící a žhavá,
budu tvá věrná, kterou neztratíš,
budu ti vším, čím být mi dovolíš.
Buď mi přítelem, co strpí muka,
kterými tě potrápím,
buď moje pravá ruka,
buď milencem vášnivým,
buď moje druhé já,
buď láska, která nezmírá,
buď ten, co nad mým štěstím bdí
a neví, co je nevěra,
buď stínem mým,
buď mi vším, čím být ti dovolím.
TAKOVOU CHCI
Chci lásku jak paprsky sluneční
co prozařují den
Chci lásku co srazí do kolen
mou nedůvěru v ní
chci lásku co vše přijímá
a ze sebe vše dává
chci lásku žhavější
než v sopce láva
chci lásku co v mém srdci
vznítí žár jenž předčí ohně pekelné
chci takovou co prohřeje
mou zkřehlou duši
její plamen ať tak silně žhne
až mé tělo vášní vzruší
|
