na další stranu
Věra Kulišová
NEDOČKAVĚ…
Nedočkavě jdu vstříc
tvému čekání
z tvých očí
vylétly jiskry létavic
dne ubývá…už se šeří
bereš mou ruku do dlaní
temné stíny halí stěny
a kryjí spojení
testosteronů s estrogeny -
na loži vzdychá peří
ZAČNI HRÁT
Tak dobře znáš
struny těla mého
Jakou melodii dnes
na něm vybrnkáš?
Něco pomalého?
Valčík… menuet
či polku snad?
Ach začni hrát
svůj smyčec veď
notami na čardáš
DOTEKY
Přicházíš
má náruč plná touhy
ti jde vstříc
Okamžik pouhý
a ústa se hledají
chutnají se
jak nenasytní gurmáni
Po kůži přejíždí
něžné dlaně
kružítko prstů
bradavky provokuje
a sytí smysly
vzrušené… odevzdané
V hrudi cítím silné bušení -
celou celou mě obejmi
a zalij tmavý květ
doteky vzrušený
DOTEKY II
Jak ocásky hadí
se tvé vlasy vlní
tak rády je hladí
moje dlaně
Spojily se rty
lačné… nedočkavé
nalezla se těla -
vzájemné spojení
se podobá
razanci tornáda
když vlnu tsunami
do výše zvedá
Do tvého srdce
jsem naivně vstoupila
s pocitem vlastníka
ale tvá duše
tvá neklidná duše
mi stále kams uniká
ZÁBLESK MELANCHOLIE
Tak zranitelný a křehký
je mládí květ
Kdekdo si cestu k cíli klestí
lámáním svěžích ratolestí
ochránce často nevidět -
zřejmě už jiný je svět
Člověk však stále hledá
přístavy štěstí
jen není vždy důvod k tanci
je málo vůle k toleranci
a Spravedlnost slepá
nedělá svět lepším
Zapomeň na hrdiny
a nech se unášet
barevnou fantazií -
na jejích křídlech
vzhůru leť
tam kde je svět jiný
NAVZDORY ŠEDINÁM
Je nenávratně pryč
mé předsevzetí -
Nikdy víc!
Navzdory šedinám
zamilovaní blázni
už zase patřím k vám
Zmámená se vydávám
na cestu plnou strázní
když mysli nedám spát
Ten náhlý zvrat
přišel v jedné vteřině -
v téže chvíli
kdy jeho oči políbily
oči mé
TLESKAČŮM
Tak líto mi je
že mrtvá historie
důvěřivé tleskače
před pohromou nevaruje
Zmámený dav fanatický
při ohnivých proklamacích
všemu tleská cinká klíči
z omylů se nepoučí
Zas vyřvává dav
pravicová hesla
a mě jímá hrůza-
pár mazaných hlav
se zase chopí vesla
zbytek bude „lůza“
Smutné je že hlava česká
své záhubě ještě tleská
SLZY ĎÁBLA
„Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekly, aniž viděli dobrých věcí.“
Kniha Jobova-kap.9/25
Je bezmocnost bezmocná?
Možná…snad
když noha ďáblova
na hřbetu slabých tančí
tak ustrašení nemají šanci
neumí se rvát
s vysmátými zaprodanci
mamonu a zla
Ten ďábel hříchu
drze provokuje
podvedené…utlačené
když světem trousí
slzy šíleného smíchu
v masce poctivosti
a evokuje v jejich nitru
jen pocit bezmoci a ošklivosti
PO-SAMETOVÁ MÉDIA
Jak nás as vychová
pokleslá kultura
která se z médií
na nás valí
Rychle se zprotiví
přihlouplé sitkomy
i zdlouhavé seriály
Perou nám do hlavy
slaďáky krváky
fantasmagorie
Největší horory
slýcháme od NOVY -
den co den
šílené tragédie
divák je otřesen
Též pružně informuje
kde všude nabízejí
ovoce plesnivé
Jen pravdu o dění
v té naší Zemi
nikdo z nich neřekne
SAVE OUR SOULS
Blikající bandita
naše many polyká
jenom málo vrací
A dáváme dál… a víc
zbyla nám jen holá řiť
tak nás ožebračil
Svobodo!
Tys nám dovolila
takhle žít -
vše jsme směli
a nemuseli nic
Naše uši byly
k varování hluché
Ďáblu jsme se zaslíbili
Zachraňte naše duše!
KORIDA
Do arény vbíhá býk
Nohy má předem zmrzačené
dezorientován… drogou omámený
bezhlavě se žene
za katem svým
Za jásotu krvežíznivých
tančí svůj tanec smrti
Tanec bezmocných
Nadšený řev se nese koridou
dav volá - olé… sláva
když v aréně za ukrutných muk
mladý býk dokonává
OSUDOVÁ
List co ze stromu spadne
je hříčkou větru - jak lítý ďas
ho do všech koutů žene
Též nemám volby žádné -
na pouti osudem vytyčené
jsem dána mocným napospas
PÍSMÁCI
Psaní je nemoc vleklá
silná závislost
pero duši svléká -
obnaží i kost
|
