na další stranu
Jarmila Hannah Čermáková
BOSÉ JE SÓLO
Hezkou neděli
Krásnou dělí
Nejkrásnější nám zamlčeli…
V Z P O M Í N K A NA J A R O /MAZURSKÁ JEZERA/
Na stavidle nad rákosím
které se prvním květem chvělo
tam kde rosničky klábosí
o jaru -
problesklo se tělo
a pod hladinu zajelo
s mrštností delfína
To hloubka tajná
polkla fauna
A ztichla hladina
Po chvíli v lukách motýlích
daleko na protějším břehu
blýskne se v slunci bílý trup
/mléčná pokožka vláčný chlup/
a všechnu něhu světa
Něhu i touhu dívčích dlaní
probudí
letmý úsměv fauna
Životodárná míza tajná
je skryta v jeho pousmání
je skryta v koutcích svůdných úst
a závrať jímá
ze způsobu gest
kterým třímá flautu
když píseň počíná:
a tichne hladina
Už s prvním lehkým tremolem
se vlásky v týle blahem ježí
dívkám na doslech kolkolem…
a touha nechce přebolet
a vášeň svěží jenom stěží
potlačí v hloubi svého klína
ta bláhová co zapomíná
že faun s flautičkou mezi rty
je napůl bůžek zpola ďábel
křížený s kozlem bradatým
Počíná
si však s elegancí anděla Flétna vábí k tanci
a tichne hladina
Faunova píseň zvolna sladce
vřesem se nese ke studánce
kde malá Lisa stírá rosu z kapradí
a zírá
na tichý odraz vlastní tváře pod nebem
Jako svatozáře
padají s nebe plavé vlasy
a slunce plave
v mihotavém třpytu od světla
ke stínu
na ztichlou hladinu
Studánka umlká jak pěna
a dívka flautou okouzlená
uniká tanečními krůčky
pospíchá s proudem
po potůčku
dolů až k jezernímu břehu:
Jiskra! A blesk! Jako když křísne
bronz o kámen!
Faun sám je krásnější než píseň…
Zralé maliny rtů
svírají flautu
nad tichou hladinou
Celým tělem
touží děvčátko uzardělé
až po kořínky vlasů pojmout tu dvojí krásu:
slast duše
v medonosné písni i soulad
dokonalý přísný soulad faunových údů
s melodií Lisa se brání V podbřišku se svíjí neznámé hádě
Nožky jak daňčí kopýtka se chvějí
vstříc mělkým bahnem za nadějí
a Lisa nevinná začíná tančit
na tiché hladině
Slunce podobné pomeranči
tkví v zenitu Jezero mlčí
není tu nikdo kdo by včas zachytil do náručí
křehké a něžné tělo vílí
Lisu už opouštějí síly… Ztěžklé vlásky
potemní bahnem Pes zakvílí!
A v divém běhu se řítí k protějšímu břehu
Vyje až šílí! Na stavidlo doráží
a jak motovidlo krouží mělčinou
Dívčí tělo se hrouží
pod tmavou hladinu
Vtom padne na jezero stín
Kvetoucím rákosím se mihne tělo jako štika
a vzápětí se vynoří Smýká s ním tíha dívčích údů
Dík osudu a Bohu sláva!
Pro změnu psík se dává do tance!
Zachránce třepe vodu z Lisy
a obdivuje dívčí fýzis od paty k hlavě poprvé…
Právě se stává z fauna chlap: Polansky Jiří
A bledá Lisa už se pýří
a procitá v ní mladá žena!?
Hladina už je vyhlazená
|
