na další stranu
Věra Kulišová
KLIDU NOCI
Děkuji ti noci
že se mohu opájet
tvým tichem
popást oči
v třpytu hvězd
meditovat s měsícem
a nechat se v duchu vést
nekonečným vesmírem
Děkuji ti noci
za tvůj chlad
kdy se zrosí
stébla lučních trav
a ožijí zvadlé květy
Tu horkost denní
i milostná snění
sejmeš ze zmámených hlav
Dík noci tajemná
že tak často zahalí
mé touhy smutky obavy
tvoje clona černá
Vánkem ovívána
nepomýšlím na spaní –
jsem družka věrná
co s tebou vítá rána
ATLAS VZPOMÍNEK
Všechny mé cesty
jsou zmapovány
v atlasu vzpomínek –
i prošlapané podrážky
zůstaly v botníku paměti
Hluboko dole
jsou zasunuty
prohřešky a neúspěchy
vybledlé a přikryté časem
(Jen sandálky z dětství
se na povrchu usmívají)
Podkova pro štěstí
co dali mi do vínku
poněkud zrezivěla
je ale funkční -
vždyť vším
čím jsem prošla
zůstávám zocelena
TAJEMNÁ MANDALA
Květy ve váze mojí
jsou krásné…zářivé
Ještě pár dní
se oči pokochají
pak naposled zavoní
a krása uvadne
Až doskládám obrazce
mé tělo dodýchá
Všecičko pomine
i mne jednou dostihne
tajemná mandala –
koloběh smrti a života
PONORNÁ ŘEKA
Ponorná řeka protéká
hluboko pod skalami
tak osamělá
jak duše člověka
ztracena mezi davy
U KŘÍŽKU
Žaluje křížek u silnice –
zde stopu zanechala
harcovnice s kosou
Jen jednou ťala
a uhasly dvě svíce
MARNOST
Tekoucí vodu neudržíš
ve svých dlaních
nezastavíš let ptáka
nemůžeš zachytit okamžik
kdy smysly se těší
Vyvoláš pouze vzpomínku
ochuzenou časem
o ostrost barev
i o sílu prožitku
PODZIMNÍ
Ve své náruči podzime
mnou pohupuješ
jak listem stromovým
Syrová melancholie
se i v kostech usazuje –
v sklence ji rozpustím
SONET O SKLENCE
Přede mnou stojí sklenka broušená
a sní svůj sen
o tom, že bude plněna.
Snad víno rudé zjasní i můj den.
Když víno jsem nalila
do jejích stěn,
celá se zarděla
jak panna před stykem.
Přiblížím rty k okraji, když
ozve se ze sklenice –
pij, jen pij, znám tvůj kříž,
to si snad nemyslíš,
zhrzená nešťastnice,
že žal ve mně utopíš.
KÁNON BÁSNÍKA
Vtěsnat do zkratky
sílu myšlenky
pohladit…rozesmát
i oči rozplakat
dobré i zlé dění
své doby odkrývat
pravdivě… bez zkrášlení
Lásce vrátka otevírat
vypustit ji z hloubi duše
a papír razítkovat
svým básnickým srdcem
REALITĚ
Realito každodenní
má mysl hodnotí
tě tak – nudná jsi
Svlékni už ten šedý
obnošený háv
protivné všednosti
neměj strach
být trochu frivolní
a do dnů pochmurných
vnes aspoň gram radosti
SEZNAMKA.CZ
Seznámení lehké není
když roků přibývá
Šance je mizivá –
asi na ocet zbudu
Zřejmě mě dostihla
neviditelná ruka trhu
NAIVITA
Klávesnice mého těla
tak dobře zná
tvůj prstoklad
jak mimóza rozechvělá
animato zní
Žár očí tvých
mě dojímá
Kdo je rozzářil?
Jsem já ta příčina?
Ach ne to atropin
JSEM…
Jsem básník který nejraději
milostné písně zpívá
a světu odhaluji
co mé nitro skrývá
Jsem buřič a pranýřuji zlo
Těm co chtěli by mít svatozář
nastavuji zrcadlo –
ať vidí svoji pravou tvář
Jsem ta co na strunu
vlastenectví buší
Jsem blázen bez rozumu
co nevnímá že zpívá hluchým
ČESKÉ SLZY
Imaginární lis
stlačuje můj lid
k zemi níž a níž
S pocitem že marné vše je
smutku se oddává
Tak zlomen a bez naděje
už z prachu nevstává
Zedraný lev dvouocasý
má drápy otupělé
a korunku pomalu ztrácí
UBÝVÁ LIP
Ubývá lip
kdysi uctívaných
symbolů vlasti
Vyhublý lev
se krčí v kleci
(prý je zlatá)
ne nebije o mříže
a my šeptáme
že bychom rádi
k nebesům –
fiktivními řetězy spoutaní
nedokážeme uvolnit ruce
a pozdvihnout vzhůru
prapor zedraný
HRABIVÉ DLANĚ
Hrabivé dlaně
nejsou nikdy plné
chtějí více
tak s vlky vyjí
Plní se prkenice
šelmy se navzájem kryjí
V sejfu je stále dost místa
tak hrabivá dlaň
na tygra sedá
Zběsilá jízda –
sestoupit se už ale nedá
RYJI DO KAMENE
Ryji do kamene
budoucím
vzkaz patetický
od bezejmenné –
život nebyl vždycky
rajská zahrada
však rozloučím se nerada
až přijde moje chvíle
|
