na další stranu
Miroslav Václavek
SHOŘET
Počítal jsem kapky deště
padlé z nebe mezi nás
pršelo jak teď i příště
v kruzích vody běžel čas
Vteřiny jak vodoměrky
hladinami běží dál
kalužinou trochu mělký
okamžik ten vypadal
A kapek bylo pořád stejně
jako kdysi před léty
když déšť voněl tebou jemně
a byl v mracích zakletý
Pak jsem hledal dávná slova
v mapách stínů horkých měst
v jedné chvíli shořet znova
a jít kamsi podle hvězd
PARTE BLUES
Až jednou tam na Hlavní třídě
tam kde lítaj ptáci z kašny vodu pít
jo až jednou tam v mé bídě
jednou černý parte tam budu taky mít
Tak ze všeho nejvíc to bude trochu blbý
jak bych jen svou duši o střep rumu pích
a ponesou se městem o mě všechny drby
napsaný to o mě tam bude na dveřích
Pak u vývěsky s fotkou pár holek utře slzu
pes se mi tam na zeď ráno vyčurá
že jsem dojal ještě psa i hezkou múzu
ať to každej vidí než mě pryč oddělaj
A vrby za mě spustí dlouhé vlasy na zem
ty které jsem vždycky na hlavě chtěl mít
a vítr nahlas spustí sólo jako blázen
až jednou přijde chvíle k mrakům odejít
PODZIM
V hlubině všech výšek až v ptačím moři
líbám tě já vítr na písek rtů
ve tvářích právě ti tep slunce hoří
na šíji vlasy tvé jak tisíc strun
Chci ti říct že jsi jak sem spadlé ptáče
cítím jak choulíš se v náruči mé
a v koutcích očí máš zas zbytky pláče
pohled tvůj patří teď světlu a tmě
Slova jak pavoučci vzlétají z úst
dech věty unáší ve světy v nás
i stíny všeliké mívají půst
v posteli prostírá snídani čas
Myslím na obilí, které již víc není
po žních je kolem nás a zrezla tráva
stromy se na mrtvé za chvíli promění
podzim nám napíše, co list to zpráva
SNÍM
Stéká déšť po oknech jak smutek prší
na stébla navléká září sta perel
a mrak má nahoře tmy černou duši
mlha se do očí zpod víček dere
Na tváři tančí nám vítr a beztíže
padáme ze spirál semínek jilmů
my stíny snímané půlnocí v nás z kříže
vteřiny slepují políčka filmů
A v nich my hrajeme někoho jiného
říkám si když si tak přetáčím zpět
to cosi černého a cosi bílého
spojené barvami v můj malý svět
Možná když spím v noci že na mne díváš se
převíjíš pocity své tam a sem
kreslíš mi polibky na rty v tom obraze
a snad mne miluješ já však sním sen
CHCE SE
Stíny se míhají jak vlny v trávě
to vítr s listím si ve větvích hraje
a já se do nebe dívám jen právě
že hvězdné ovoce září a zraje
Tam v nebi dalekém kam smí jen ptáci
za branou oblaků v zahradách času
kde stromy pod tíží ticha se kácí
a obilí prstů mých roste ti z vlasů
Nespustit ze světla chce se mi oči
zamířit do výšek ochutnat let
a tělo odložit jak vše co končí
na peří stmívání opustit svět
Svíce má shořelá do půlky je
a možná jen čtvrtina vosku mi zbývá
a světlo se jak voda má rozlije
z břehů se pokaždé ven rozednívá
|
