na další stranu
Oldřich Damborský
PODZIMNÍ
Padají rezavé srulované vlasy
říjnové vinice na hlínu
rozhlas mlhavě hlásí o počasí
jakoby krájel vílou slaninu
Zlaté listí bříz má váhu peříčka
ocel mraků vykuta pozdním létem
na tisíci voltovém drátě sedí jiřička
na duši melancholické písně mleté
Přijímám signály tvých plyšových očí
na hardisk svých ztracených lásek
rozžhavené olovo nudy se valí po úbočí
v rozoraném poli dne poslední klásek
Poslední klásek starosvětské naděje
vřetena svalů lhostejnosti jej svírají
Říkáš: Nic mne od lásky odejít nepřiměje
budu držet to stéblo pěsti potají...
PŘI ČTENÍ RYCHLÝCH ŠÍPŮ
Čtu kreslené Rychlé šípy
plné přátelství a ušlechtilosti
jako by voněly květy lípy
a vánek mne pohodou hostil
Nač vzpomínat na trable a chmury
těch je na světě stále dost
Jaroslav Foglar se jistě dívá shůry
a kárá podrazy a sobeckost
Jde pětice těch chlapcův čele
s flekatým pejskem Bublinou
oči jasné ruce pevné srdce smělé
naší krásnou klukovskou krajinou
MILOSTNÝ ROMÁNEK
Natažené šňůry pápěří
v křišťálovém vzduchu
Léto Podzimu už nevěří
jde fáma od ucha k uchu
Podzim se zapletl s Jesení
šperky jeřabin jí nabízí
a krémem mlhy natřít nelení
tvář pod oční linky sazí
A tančí v jednom kole
na kvílivou hudbu Meluzíny
ona má paže polí holé
rezavé vlasy strání nedělají stíny
Svatebčané havrani
už čekají v chrámu Zimy
Jeseň si nese ve dlani
tři zlatá semínka na ozimy
JEDNODUŠE
Vítr vane
vím můj Pane
máš rád i nezvedené
Cesty se kroutí
mé srdce je z proutí
uvnitř holoubek co se rmoutí
A přece jsi u mne
obzor olovem tuhne
slunce měsíci rychle uhne
Slovo se stalo skutkem
mávla jsi rukou nade smutkem
padly na podlahu šaty se živůtkem...
PO VINOBRANÍ
Vinice ostříhaná Větrem dohola
se choulí do mokrého kožichu mlhy
Luna na obloze - stříbrná stodola
a hvězdy dělají na obloze bílé vlny
Vinice dala ze sebe to nejlepší co mohla
děti bobulí utekly za školu do sklepů
přízračnost opuštěného hnízda vinici zmohla
a jen tápe kde jsou jen poslepu
Moudrý stařec vinař svolává děti k sobě
a koupe je v kádích ať prohlédnou
v této nejednoduché těžké hektické době
víno je studnicí radosti a písní bezednou...
ZRÁNÍ
Chlad stoupá z nebe dolů
mlha ovinula tě závojem
nač přemýšlet o světabolu
sami se nad sebou smilujem
Ty odpustíš mi mé hrubosti
já tobě rafinované léčky
vždyť jsem dobrák od kosti
vrány budou naše plačky
Nejkrásnější bývá smíření
první slova:
Promiň lásko
jen pro sebe jsme stvořeni
sklo mezi námi zase prasklo
Pak v hedvábných poduškách
ztvrdíme dávný slib něhou
sladká slova šeptám ti do ouška
jsi víno jež uzrálo s révou
REZAVÁ JESEŇ
Jeřabiny podél alejí pomalu zrají
ze zádumčivé Jeseně až dech se tají
oblečena v závoji létajících vláken
na hlavě klobouček soumraku - satén
Ležící žena s oblými boky Pálavy
parfém lisovaných hroznů stoupá do hlavy
pod pažemi nížin chmýří katránu
sám jsem se probudil v mědi po ránu...
NEDĚLNÍ ODPOLEDNE
Jak rád bych šel po úpatí lesa
a vrabcům házel drobky rýmů
do oblohy volné rýmy tesal
cítil se jako v lázních na Krymu
Však car konvence mne zve na bál
posedět v šedé síni plytkých hovorů
tancovat na špičce nože vtipu a opál
tvých ňader je skrytý v dýmu fáboru
A přece mám rád ty prosté mužiky
co jako burlaci táhnou lodě dřiny
a být součástí obyčejné putyky
kde spojují se slova a smích jako
v dálce šíny...
|
