na další stranu
Oldřich Damborský
NĚCO O MOŘI
Seděl jsem na břehu moře
jen ono bylo krásné a čisté
hučelo o volnosti i pokoře
splývalo s nebem v místech
kde zapadaly lodě rybářů
a vydávaly se na lov za úsvitu
ty však jsi znaménkem diářů
mých cest po moři něhy a svitu
svítání dovedeš vykouzlit
pohybem ladné bílé ruky
příliv tvých dotyků bude znít
a letět po mém těle jako křídla
sluky...
NOČNÍ KOUPÁNÍ
Soumrak potemněl
a vlny se vzchopily
ani plavky jsem neměl
mořské víly oči klopily
Moře mne omývalo
ze všech stran
o tom se mi snívalo
za kalných rán...
SBĚRNÉ SUROVINY
Padá stříbro mlhy
na měď spadaných listů
cín kalné řeky
protéká korytem
se zrezivělým harampádím
zlato slunce
zastřené
olověnými mraky
a ty máš sněhobílý
úsměv
tající v záplavě
mých dotyků
MUZIKA
(Památce Karla Gotta 6.10.2019)
Už z hor zní zvon
a pár havraních copánků
schovávám do trezoru vzpomínek
To půlnoční král zpívá mi
Když já byl tenkrát kluk
Jen on bude navždy mlád
a jeho Muzika
půjde vždy za štěstím
a pravdu dá
Zůstane navždy svůj
a oči sněhem zavátý
bude mít každá blízká duše
která poznala jeho svět
Když z hor bude znít
zvon...
LISTOPADOVÉ ODPOLEDNE
Z větví stromů opadává zlatý šat
listí se chce s hlínou milovat
mlžnou košilku má naruby
vítr ji žene do sladké záhuby
Až se svítáním prokřehlá zmrazky
pohladí ji bledé slunce plné lásky
příští rok zase určitě roztaje
každý tmavý mrak má stříbrné okraje
OČEKÁVÁNÍ
Modrý sníh
černá vrána
kluci na saních
roráty zrána
Čekání na Jezulátko
co má spasit svět
v ústech sladko
na skle bílý květ
Přijde ta noc nocí
hříšní budou svatí
pyšní budou krotcí
a láska se k nám vrátí
VÁNOČNÍ
Zajiskřily se diamanty v závěji
stříbrný zvonek zvěstoval pátou
hodinu
zazpívaly první hvězdy o naději
a přivedly svatou rodinu
V papírovém Betlémě u stromku
skryto poselství pradávné
že láska nemusí nosit zlatou
tobolku
a studny víry jsou bezedné...
PŮLNOČNÍ
Diamanty na špici dřevěného kříže
hluboká zimní noc se dívá do vikýře
mozaikového okna našeho chrámu Páně
věřící klečí v lavicích sepnuté mají dlaně
A čekají na tu drahocennou chvíli
zatímco venku meluzína ďábla kvílí
věčné světlo pod kopulí vypnuto
taková palčivá touha po lásce až bolí to
Pak cinkne zvonek za oltářem v zákristii
a náhle všechny zloba zášť a závist míjí
přišel on aby dal všem lásku nadějí a víru
a všechny akci na burze jsou jen cár papíru...
|
