na další stranu
Marek Řezanka
DIVOKÁ RÉVA
Na svahu sama aniž ji to hněvá
roste si réva mezi rybízy
divoce volně
nespoutaná děva
Neláká ničím přesto vybízí
K čemu? Snad právě zamyslí se dřeva
která teď zetlí
dávno bez mízy
proč tolik facek jak zprava tak zleva
schytá kdo z davu
kmenů nezmizí
Ptám se co dělá v stráni vinná réva?
Nikdo krom deště ji tam nezalévá
nikdo krom ptáků ji tam nesklízí
Roste si žije z lidí neumdlévá
Nemusí plodit
jako bájná
Eva
A víc než výhry bere remízy…
LIŠKA SE K SLÍPKÁM ZROVNA NAKLÁNÍ…
Řekl si kohout že je dvorek malý
jeho hlas není slyšet v kdákání
natřásl křídla pochlubil se svaly
pravil že půjde že se zachrání
V lese se smějí černí havrani
liška už na něj pěknou dobu líčí
kurník zná dobře – nechodí tam s klíči
občas z něj zmizí
ptáci nažraní
Hlídá tam pes však
ten jí plány ničí
Liška si ovšem slípky naklání
Má výtky k plotu aby se ho vzdaly
že právě u ní najdou zastání
že plot vše hyzdí – a je vidět z dáli
a že i šneci jsou už naštvaní
„Otevřete se – jako na dlani
jsem vlastně slípka
maso se mi příčí
nežijte v strachu
to jen prase kvičí
já nejsem řezník já mám nadání
Mám dobrou pověst – hlavně v zahraničí“
Liška si brzy slípky naklání
Kohouta rovněž neskutečně chválí
prý budou bez něj všichni nahraní
jaký je silný může lámat skály
v lese prý více bude papání
Medvěd je hrozba tomu zabrání
spojení s liškou
Drůbež hlavy vztyčí
Hlavně že medvěd je tam neobklíčí
Vždyť právě liška pryč ho zahání
Kohout si kráčí – ani nezakřičí
Když už se nad ním liška naklání
Otázkou vždy je co se skrývá v kýči
Riziko zhouba had jenž mocně syčí
Totalita jež děsem zavání
Eroze vždy má celou řadu příčin
Liška se k slípkám zrovna naklání
RAGTIME SOUČASNOSTI
Promoklý zmačkaný papír
osmadvacátého
asi do něho balily sny
Napěchovaná popelnice
kolem poházené petky
na lavičce billboard: Zelená kupředu
Někomu vypadl kapesník
zřejmě když lovil v kapse klíče
za zvuku pípající esemesky
Na chodníku listí
demonstruje žlutou
šlape se po něm bez povšimnutí
ragtime současnosti…
POD DEKOU
Život pod dekou znamená teplo
bezpečí
tak proč se mne zmocňuje
neodbytný pocit nejistoty a zoufalství?
Že prý jemné zacházení
Já se zalykám chlupy
Že prý bavlnka
NE – chemlon
Nic nám neschází?
Asi jsem neměl myslet na čest víru svobodu charakter morálku a…
Už ani nevím jejich jména
Deka je neprodyšná
Dusí mne
Nenacházím milimetr průduchu
už od školky svázaný krok
značkové oblečené
a rovněž značkové názory
Každý víkend do řetězců jinak do školy
Dějepis mají v akci
Sleva padesát procent:
Škrtli devatenácté století
Hypotéky exekuce nároky…
Znáte to – provazy současnosti
s neomezenou zárukou
I tenhle systém má přece dobu expirace
říkám si
pod dekou…
TAKTO JE DEFINOVÁN…
Sledoval jsem příboj
střípky na vteřinu poskládané do ovzduší
vlna se smála
Obrazy zanikaly těsně po domalování
aby je střídaly další
s novým nadechnutím
Říkal jsem si
jak je moře skromný umělec
tvoří bez galerií a honorářů
zato ta imaginace
Nemohl jsem se odtrhnout
pláž přesýpala tepy slunce
s rovníkem v zádech
Krabi zalézali do otvorů
kdesi v nevědomí
ve světě za clonou píchaček a robotického
stereotypu
A já měl pocit
že nějak takto je definován
Život
|
