na další stranu
Pavel Kašpar
***
Pojď mě ojet,
zašeptala mi do vlasů.
Vždyť jsem se, lásko,
sotva vzbudil.
Měl by ses radovat,
že ses vůbec vzbudil,
zaševelila s úsměvem
a vyhrnula si noční tričko.
Až po bradu.
A pak kdo je tady ujetej,
blaženě dodávám.
Ale tady by ujetá
Chtěla být ojetá.
Zrodila se básnířka
a nohama napsala velké vé.
***
Oči nechám venku
a vstoupím do tebe po rukou.
Chytnu tě ve tmě.
Nelekej se
veď mě.
Výmluvným jazykem
ti na oplátku
za tvoji otevřenost,
popíšu všechno,
o co mi šlo.
***
Zešílím na chatě u řeky.
Těch much a komárů,
kteří na rozdíl ode mne
nejsou prázdní.
Sotva letí.
Plní mé krve a škvarkové pomazánky.
Zešílím ubodán.
Offline.
***
Každej mě v životě
někam posunul.
Někdo vpřed
a někdo zase zpátky.
Vpřed a zase zpátky.
Dopředu a dozadu.
Někdy se z toho
i děcko narodí.
A to je teprve posun.
***
Komíny na protější střeše
klapky trombónu.
A žadnej dým.
Kudy mam fouknout do baráku,
aby vyšel černý tón,
místo mrtvýho souseda?
Rychlej infarkt po obědě.
Prý měl jahodový knedle.
Jméno neznám.
Škoda lásky,
která padne vedle.
|
