na další stranu
Anna Chabrová
RADŠI NECHTE MLUVIT STROMY
možná že to není o mně?
možná nejsem jediná?
a za zády nevědomě
přitančila rutina
co když jsou to jenom stíny
a ty časem zmizí?
rozložím čas na vteřiny
všechno je tak cizí
možná se to jednou zlomí?
každý rub má i svůj líc
radši nechte mluvit stromy
ty vám toho poví víc
NÁDECH
kdo nemá hlas a chtěl by řvát
kdo mluvil by tak hrozně rád
a vykřičel by do všech stran
to čím je tolik spalován...
tak toho hledej mezi slovy
a nediv se že neodpoví
starosti dneška ponech stranou
zůstaň či jdi máš na vybranou
však v každou chvíli pamatuj
že tento hlas... ten není můj
jsem jako radar pro signály
předá je lidem zas se vzdálí
a tisíc duší spolu žije
v jediném koutě
poezie
ZA PLOTEM
únava ti zašpinila víčka hrstí sazí
a ten pohled rozmazaný mezi žebry mrazí
unáší tě do vzpomínek které časem blednou
unáší tě k věcem které prožíváš jen jednou
a pak navždy v kolotoči nesplněných cílů
chtěl bys hledat jejich zbytky ale nemáš sílu
|