na další stranu
Anna Chabrová
NAD PLAMENEM SVÍČKY
kaleidoskopem pochopení
tvá přezíravě prázdná víčka
hledají moment v kterém vyčkat
dřív než se všechno kolem změní
na siluety v barvách stínů
a na sterilní pohledy
vystřelím slova
zase minu
můj cíl je zlomen pod ledy
PASIVNÍ OBRANA
sliby se udílí protože ve spěchu
nalézá minulost slábnoucí útěchu
možná že v posledním pohnutí svědomí
pohlédne na deset poctivců Sodomy
na základ zrození málokdo vzpomene
hlupák by lilii vykřesal z kořene
a její květy pak zahrabal do hlíny
i naše vědění má svoje trhliny
ke sklonku léta se obilí ohlíží
zatímco podléhá - pohledy ostříží -
k matičce zemi se znaveně uklání
marně by v pohance hledali pokání
prachsprostá porážka láme jí kolena
do trosek odporu ozvěna stulená
ukrytá povstání jasněji zahoří
nejvíce chytá se stébla kdo pokořil
nejsem tvůj slabikář vesmírných nářečí
možná až promluvíš hvězdy se odvděčí
zatím však nehřejí nesvítí nežijí
a ani měsíc se neblýskl v režii
naslouchá písni co nikdo ji nesložil
pocítí bez krve tep a to teplo žil
rozsetých po těle kterého nemá
vykřičí do noci
věčnost je němá
NA POČÁTKU NEBYLO NIC
svítání netouží dospět až ke konci
noc světu zašeptá moji jste potomci
já jsem vás zrodila a já vás pojmu
a někde mezi tím zmatení dojmů
den je jen iluze
špatná hra stínů
když světlo přichází já matka hynu
děti mé bez citu zanevřely
na mne
či dokonce na svět celý?
z domovů vypudit rodičku lidí
a kdo z vás siroty kdo se stydí?
při každém spánku tě něžně hýčkám
právě mne spatříš když zavřeš víčka
pramatka života v koutech chřadne
však my jak nevlastní
sníme za dne
DNY SE ZKRACUJÍ
nemáme štěstí
ba ani smůlu
zkrátka jenom jsme
tak přistup blíž
a podej mi svou ruku
rozechvělý sne
vezmu tě domů
kde stromy kvetou
a poté nesou plody
kde svítí slunce
v noci je zima
a skoro vše je z vody
tam budeš zpívat
uvidíš lidi
a třeba se i smát
zažehne oheň
zažehne v tobě
již nepocítíš chlad
tak přistup blíž
a podej mi svou ruku
rozechvělý sne
nemáme štěstí
ba ani smůlu
zkrátka jenom jsme
|
