na další stranu
Čeněk Pekař
Interpunkce nebyla korigována.
V DOBĚ SUCHA
Jsi něčím jiná
Vrostlá do kamene
Kalená žárem
probdělých nocí
Broušený démant
V koruně z trní...
Padla jsi k nohám
V chladnoucím žhnutí
Beru tě do dlaní
V příjemném pnutí
Dva kameny v sobě
Dva požáry v době
Sucha...
V TŘESU VÍRA NESKOMÍRÁ
stále mi trocha klidu schází,
jsem zajíc, který běží mlázím,
a včelky sviští nad mou hlavou
.
já běžím, co mi síly stačí
však, co já vím?
co když jen kráčím?
.
jak vlastně vím já...
co se děje?!
v záškubech škubů se tělo chvěje
.
a duše? - co s ní?
je ti k čemu?
.
na každém kříži umučenu
přibitou k tělu v holé větě
nač duši?
v tomhle křivým světě?
.
Zapomeň na ni! - Kdo tě nese?
na zádech svých v temnotě času
proč věříš stále tomu hlasu,
.
umí jen radit, kterou trasou
nejdelší cestou - prý za spásou,
však těžké je mít pevnou víru
je těžké prchnout z jeho moci
je těžké držet hlavu vzhůru
je lehké spadnout do závěje
je těžké nekrýt, když se kryje
je lehké skočit dolů z kůru
je těžké psát jen pro cenzuru
.
Někdo z vás už možná tuší
proč dobré je mít v těle duši
..
byť
jisté mám, že zbylé bytí
užiju v třesu do dožití
tak s pevnou vírou v duši ve mně
bude to hračka...
... možná
... zřejmě
DKK
Za rytmu deště
Ty křičíš ještě
Ještě si jednou smočíme?
Úplně nazí
V lásce dva vrazi
Smutně tu spolu tančíme.
Na plátně kina
Koho že vina
Děkuji! – Klapka! – Končíme?
HRAJEME SPOLU KAŽDÝ SÁM
Zatímco se v skrytu
Oddáváš svým citům
Tvé pocity a přání
Jež nejsou nic než zdáním
Ti běží volně myslí
A ty jen v noře syslí
Ležíš sám
Každý máme svoje
Kostýmy a kroje
V nichž na jevišti světa
Od jinocha po kmeta
Své role skvěle hrajem
Na pouti vnitřním krajem
Každý sám
SÁM SOBĚ
Stále míň slov
mám touhu říci
Už žádné věty vedlejší
Leštím své zbraně
(jelenicí)
Nasliním prsty...
Sfouknu svíci...
(sám sobě)
Jen tak pro radost
MYLNÉ FIKCE
byť není nic,
čeho se zmocnit,
... co uchvátit,
... co uštvat lehce,
ulpívá na nás
zlo každé doby
a touhy vlastnit
vzdát se nechcem
.
pěstujem v sobě
mylné fikce
jak v parném létě
by padal sníh
a naše image,
ta role lovce,
vzplane pak snadno
jako líh
.
nemáme problém
v žádné době
se k záři ohňů
uchýlit
znásilnit robě
i vážnost světce
a Magna chartou zapálit
Na šachovnici
Nad ránem,
kdy spát...
už nejde lehce,
posměchem netrpí,
kdo trpně v noci spal,
kdo svíral v křeči
pěst - v ní pěšce
a kůň ve stáji,
smutný ržál
Na polích světa,
černá s bílou...
zdánlivě tvoří
živý pár,
zdánlivost klame
pohledem z věže
ležící střelec
za ním jen
král
|
