|
na další stranu
Marek Řezanka
KRVAVÉ DATUM
Dvacátý první červen dvacet jedna,
v pět hodin ráno rána z děla duní.
Brutální jatka – o to se zde jedná:
Nastalo Temno, z něhož nebyl únik.
Rytířů sedm – před nimi tři páni,
měšťanů potom sedmnáct se vleklo.
Nad černým suknem se i slunce sklání
a čtyři svíce ukazují Peklo.
Jeden zde chybí – našli jeho tělo,
nikdo už neví, jak že došlo k pádu.
Fruweina objal – snad, že se mu chtělo,
Jelení příkop u Pražského hradu.
Budovec, Harant – připomeňme Šlika.
Ponurý úkol padl na Mydláře.
Na nebi duha – která nad tím vzlyká.
Hlavy jdou dolů – zazní ryk i nářek.
Hrozivá scéna v mysli stále žije,
zvlášť krutý konec čekal na rektora:
Jak zacházeli s Janem Jeséniem?
Rvali mu jazyk silou agresora.
Uťatá ruka, rozčtvrcený v kole,
nestvůrný režim tři sta let pak vládne.
Byli jsme náhle níže nežli dole,
krutosti byly tehdy mimořádné.
Rozsudek padl jen den před popravou,
nebylo tehdy žádné odvolání.
Majetek mrtvých, zabrán smečkou dravou,
nevrací nikdo. Lupič si ho brání.
Na Staroměstském náměstí proud teče:
Slétli se supi přilákáni krví.
Zlomeny byly čtyři statné meče:
Po Bílé hoře Čechům život zmrví…
ZLATÁ BÁRA
První kolo bývá zrádné,
s krajankou v něm málem padne,
dva jedna však vyhrává.
V druhém kole má to snazší
Rusku nejspíš doteď straší
její trestná výprava.
Šest tři, šest dva – ruce spíná
nejspíš k nebi Svitolina,
když pak z kurtu odchází.
Favoritka poražená:
Raduje se jiná žena,
jež zodpoví dotazy.
Když pak jinou hráčku zdolá
a jde do dalšího kola,
novinářům prozradí,
že měla strach před zápasem.
Na kurt přišla silná zase
s tím, že už si poradí.
Sloane si došla pro kanára:
Debaklu se bála Bára,
sama ho však nadělí.
Šest ku dvěma a šest nula:
Stephenosové žlučí hnula
(popláče si s přáteli).
CoriGauff se pyšně chová:
Prý uhraje Krejčíková
jen to, co jí dovolí.
Ta má soustředěnost v očích,
dokud sadu neotočí.
V transu je z ní okolí.
Pět setbolů měla zatím
Cori, než je Bára zhatí,
postupně je odvrací.
Tiebreak v bitvu vyvrcholí,
Gauffové se všechno drolí.
Hlavu měla v oblacích.
Mnoho sil už neušetří,
v druhém setu je to šest tři.
Bára postup oslaví.
V semifinále dost kazí,
nevzdá se však v žádné fázi,
stačí zahnat obavy.
Devět sedm v třetí sadě:
Umí velké bitvy svádět
se Řekyní buldočí.
Rozhodčí ji nerozhodí,
byť jí výrokem svým škodí.
Na titul teď útočí.
Backhand, forehand k čarám střílí.
Podání ji vede k cíli,
techniku má precizní.
Pokorná je, přitom dravá,
jiná už se dávno vzdává,
Bára čelí nepřízni.
Nedaří se? No tak přidá,
právě v tom je extra třída,
tohle je vzor, jak má být.
Usměvavá, velmi skrovná,
v hlavě si vše dobře srovná,
nenechá se zahanbit.
Nemá projev velkohubý,
není z těch, kdo moc se chlubí,
výsledky má úžasné.
Zarputilá, stále věří,
že klíč najde ke všem dveřím.
Mnohý nad tím užasne.
V její hře se píle protne
s vlnou smutku po Novotné,
na niž s láskou vzpomíná.
A co že teď přeji Báře?
Ať padají míče k čáře,
ať ji čeká hostina.
Snad finále bude její:
Soupeřky se před ní chvějí,
málokdo ji podcení.
Ještě jedna Ruska zbývá:
Palce bude držet divák,
jenž hru obou ocení.
Finále má prostě všechno,
diváci nadšením vzdechnou,
v třetím setu napjatí.
Každý úder vášně jitří,
Vyrovnáno bylo: Tři tři.
Koho víc stres zachvátí?
Na šest čtyři Bára dává,
když utkání dopodává,
hlava myslí na ruce.
V singlu, v deblu pohár získá,
přitom lidsky je nám blízká
na pařížské antuce.
Kéž by v tomto státě mnohý
nejen Bářiny měl vlohy,
však i vůli jít se prát.
Nebýt tím, kdo rychle padá:
Vyvěste si, je má rada,
sami v sobě inzerát…
OŘÍŠEK V DUŠI PRO LIBUŠI
Rozárko, slyšíš? Píseň lkavá
červnovým dnem se ztěžka nese.
Kdo tři oříšky rozlouskává,
když Popelka již není v lese?
Kde svět je – k chodu času slepý,
v němž vesnička je středisková,
v níž Turek ženě facku vlepí
a v které Otík žije znova?
V němž doktor Mráček žije s Janou,
vodnickou holkou milovanou.
Svět, v němž je cesta do Jiljí?
Kde srdce Darka Vrány buší
pro Šafránkovou. Pro Libuši.
Bolavou duši zhojil jí…
ABY…
Když hladím hlavu velbloudí
v té jedinečné chvíli,
kdy zrovna vůbec neloudí,
svět připadá mi milý.
Ta chvíle je však prchavá,
než zamyslím se více
nad tím, že velbloud prohrává.
Že do pasti je chycen.
Neb tím, jak žije v zajetí,
je geneticky jiný,
což napsáno má v závěti,
z níž kapou jeho sliny.
Zpět k volnosti se nevrátí,
a vrátí-li, je cizí.
Svět pro něj není bez latí,
svět šanci nenabízí.
Dřív statný velbloud dvouhrbý,
jenž na poušť hleděl z výšin,
teď šeptá tiše do vrby,
jak moc se nyní liší.
Kde jenom plují koráby
v písečném oceánu?
Jeho pár kroků oslabí,
když mátožný vstal k ránu.
Vždyť tygři, sloni, medvědi,
tedy ti bílí, lední
a žirafy dne nevědí.
Kdy půjde o poslední?
Dnes jsou – zítra být nemusí.
A netřeba být druidem,
aby vám došly rébusy,
že po nich o nás půjde…
JIHOČESKÝ GENERÁL
Děcka z jihu Čech si hrála,
zvolila si generála:
Dojetím se škubá.
Frčku má, že vymyslí si
agenty a tajnou misi.
Jmenoval ho Kuba.
Snad i Anče a s ní hajný
nevybočí z této lajny.
S Kubou budou trojka.
Krakonoš se o tom doví,
když ho místo moudré sovy
o tom zpraví sojka.
„Nebaví mě v jednom kuse
furt poslouchat toho Kluse“,
Krakonoš se mračí.
„A ty počkej, Trautenberku,
tvoji hru mám dávno v merku:
Válku chceš? Už stačí.“
Dezinformátorům spílá?
Ať si pozve Vystrčila
nebo Janka Kroupu.
Bez důkazů tihle řičí,
měli by být hnáni biči
a zbaveni roupů.
Je to všechno pouze trapné.
Hejtman svoje síly napne:
Složí rovněž znělku?
Ponížený sluha spěchá,
aby měli v Jižních Čechách
metál pro Koudelku.
Přidají se další kraje?
Koudelka jak víno zraje,
byť ho nepovýší.
Baron Prášil na řád čeká,
Krakonoš ho pošle někam
s pozvednutou číší…
|
