na další stranu
Oldřich Damborský
ZÁTIŠÍ S HROZNY
Jen kafemlejnkem kompromisu
pražená zrna citu propadnou mísu
s hrozny tvých ňader maluji jako zátiší
jen ten kdo má rád stříbrný vítr uslyší
Před Sirénami pochybností v uších vosk
zavřela jsi oči a ucítily můj tisící bosk
HRANOSTAJOVÉ
Já říkám ANO ty zase NE
ty říkáš BÍLÁ já zase ČERNÁ
jen obloha nám zůstane věrná
a neptá se: Kdo z lásky propadne
Malíř Život nanesl barvu šedou
kompromisy jsou hranostajové
když naše cesty do půl mostu naproti
vedou...
RÁNO POTÉ
Nad nachovými střechami domů
blankytné oči oblohy
člověk si rozděluje životní úlohy
a Bůh se směje nad korunami stromů
Jen ty víš že nic není náhoda
a pohodíš rezavou hřívou vlasů
kudlanka nábožná v Zemi konipasů
láska a nenávist je spojitá nádoba
Snad ti ublížil egoistický macho
třebaže žlutou růži ti dal svezl ve ferrari
hostil v pelesti s nebesy úsměv na tváři
ráno zmizel a ty si opakuješ: Za co?
ČEKÁNÍ
Májové květy pomrzly na tabák
co si jen ubaluje studený vítr
někdo nahoře drží pevně svůj knipl
a letí stíhačkou času žádný propadák
Čekám na zápraží na hojivé paprsky
rezavá stébla se rozprostřela jako prskavky
Přisedneš rozzářená v ústech kapku medu
v očích blankyt oblohy v dlaních mech
odbourala se lhostejnost v našich zdech
Mám tě rád říci jedním dechem svedu
VYZNÁNÍ
Nemyslím že spasím svět
ani nebudu vůdcem revoluce
jen na klopě žlutý vontský květ
a kolibří sbírku básní v ruce
Nemyslím že nasytím všechny bezdomovce
a půjdu v čele ušlechtilých
však proti zášti nebudu žádná ovce
jen uslyší můj výsměšný smích
Nemyslím že láska hory přenáší
jen k té hoře se musíme dostat sami
prach a jíl cestou naše boty roznáší
a bůh optimismu stojí nad horami
ČESKOSLOVENSKÁ
Tvé oči jsou jako čučoriedky
máš štíhly driek
každý zvlášť si dáváme
do kelímku svoje kefky
vlní se letní šaty
barvi fialiek
V tom létě som bol
smedný jako ťava
dal si čtyrikrát pollitra Budvara
a čtyri panáky kořalky
už neviem
čo všetko som vystrájal
vraj som liezol
na vysoků limbu
Láska prepáč
že nič nebolo
v šatoch som
sa skácel na pelest
a bol hned v limbu...
UKOUSNUTÉ JABLKO
Zlatý šál horkého
letního větru
vlaje v letním blankytu
heretici buddhisté
i křesťané
se drží lásky jako
průzračného malachitu
co nikdy nezplaní
jen ateisti
s každým novým svítáním
nabíjíme baterku
optimismu nadoraz
a vždy když je nám nejhůř
zasuneme flešku
krásných vzpomínek
do PC srdce
ukousnuté Evino jablko
se zase zacelí
když ji políbíme
a obejmeme od pondělí
do pondělí...
|
