literární časopis založený v roce 1964

Oldřich Damborský

PYRAMIDA

Já býval svobodný jako jižní vítr
nedbal na kdejaký ten vášně vichr
vždy ráno objímal prázdný polštář
anděl s růžky a nad tím bílá svatozář

Obýval jsem sám dům srdce obou komor
využíval jsem naivky a nebál se potvor
však ráno jsem snídal oblíbený čaj s medem
a na svět se díval skeptickým krasohledem

Nebyla oslňující ani přehnaně hezká
ale nepodala mi ruku jako leklá treska
a o Modiglianim mluvila s nakloněnou šíjí

Ač bránil jsem se přemohla mne ta její láska
se smíchem říkala že chodila po procházkách
a setkali jsme se na vrcholu pyramidy kde jen
zamilovaní měsíční nektar pijí...

VEŘEJE VE VĚTRU

Mrholí ve větru se klátí vysoké černé akáty
kalná Trkmanka v údolí bere na sebe hříchy

a odplavuje je k moři kde bárky ne z pokory ne pýchy
jako skořápky plují nekonečných mořem a pasáty

s nimi lomcují jako podzimní vítr rozvrzanými veřejemi
Schoulený v pruhované peřině čtu verše a blaze je mi...

BÍLÝ KŮŇ S BÍLOU HŘÍVOU

Měděné vlasy blankytné oči nebe ocelové
a uvnitř skřivan zakletý v brnění samurajů

chvíli se zlobím chvíli tě líbám chvíli se kaju
a dvojsečná láska vždy dává ráno otázky nové

Jak dlouho ještě budu tvá nejkrásnější? A já pro ni? Kolik jar?
Běží bílý kůň s černou hřívou podkovy dutě zvoní něha i svár

MYŠ NA ZAČÁTKU PODZIMU

Zabydlela se nám za gauč myška malá
moje milá ji nejraději dává tvrdý sýr a piškoty

já bych ji nejraději bacil podrážkou od boty
zatímco moje milá by si s ní nejraději hrála

Však náhle ji kousla do prstíčku drzá potvůrka jedna
I tak ji necháme u nás bydlet nejmíň do půlky ledna

SMUTÉNKA

(Janu Skácelovi)

Na větvičce s rubínem šípku vrabčák tulák
kaluže zamrzlá stříbrná benátská zrcadla

však tvá pleť v bledém slunci nepovadla
to láska ji rozehřála a duší něžně hnula

Metelice a krutý mráz obchází samoty a obydlí
Smuténkami jiné neobtěžuji ty u mne nebydlí...

VLAŠSKÉ OŘECHY

Sbíráš po polích vlašské zralé ořechy
aby bylo před vánoci na vanilkové rohlíčky

na zádech máš kérku a dva rozkošné dolíčky
naše láska je bílý dům bez zdí a bez střechy

Až sním ty rohlíčky se salátem a smaženým kaprem
věřím že Amor tětivu na svém pověstném luku napne

ZASTAVÁRNA LÁSKY

Podzimně leje na koleje a zrcadla kaluží
mají svá vykulená skleněná očka

ty si vrníš z mých dotyků jako siamská kočka
já se ti jen svým bláhovým srdcem zadlužím

V té zastavárně lásky srdce nejde vrátit zpět neporušené
Buďto horké nebo němé utrácím penízky něhy k jedné ženě

RUSKÁ MATRJOŠKA

Pozvala jsi mne na kofolu a ty sebe na víno
nějak jsi se zapovídala s dávnou kámoškou

tak jsem zůstal singl u stolu stal se matroškou
co dohazuje všechny vrstvy trpělivosti nepovinnou

je naše láska tak jsem kouknul v rybníčku na ryby
Došla jsi za mnou a nějak měla o nás dvou pochyby...

NA HORNÍM FREJDĚ

Vrány krákorají na akátu nad horním frejdem
letní pergoly jsou zasypány sněhovou samotou

a zatím ve sklepě se povznášíme notou za notou
sklenička rubínu i smaragdu klobouk jde šejdrem

A kdyby nic potom nebylo let pírka jen věčná bílá slepota
já řeknu Ničeho nelituji v kvelbu i na vinici užil jsem života

LADOVSKÝ ŠTĚDRÝ VEČER

Modrý mokrý sníh se lepí dětem na paty
ponocný odtroubil starodávnou hodinu

Chvalme Jezulátko a děkujme Hospodinu
že přišla noc plná lásky který nemá záplaty

Neboť trojjediný Bůh miluje všechny stejnou měrou
A ztracená kometa prolétla nad Betlémem stratosférou

ČAS PO VÁNOCÍCH

Čas po vánocích - hladový a hubený leden
mokré vločky ti přistávají na řasách i hlíně

a přesto užíváš si to hlazení s rozkoší a líně
rty a jazyky napuštěny sladkým medojedem

Co zbývá než milovat se u zhasnuté nahé žárovky
Žebra radiátorů jsou vlažná a kosti staré pendlovky

DVOJBAREVNÁ (PF 2014)

Chrpy a havraní křídla
modrá naděje
a černá za všechny padlé
co jsi v životě potkal
závrati zřídla
i milostné Pompeje
to všechno chce nadhled
i když ti zůstane
jej její fotka
Jeď dál unavený jezdče
jeď dál
okaté děvče...