na další stranu
Oldřich Damborský
ZIMNÍ POHODA
Černomodrá vrána na bílém plotě
závěje mající lehkost šlehačky
šedý dým stoupá z komínů rovně
ona mu připravovala z lásky omáčky
Svíčkovou křenovou koprovku
v domě to vždycky zavonělo pohodou
jež by nevyměnili ani za škodovku
řekl to známé: Jsi voda co mne drží
nad vodou
Večer si sedli před modrou obrazovku
černý kocour mezi nimi zavrněl
poznali z tepla pokoje štíhlou Eiffelovku
v zimní noci se nad nimi vznášel archanděl
STARODÁVNÁ ZIMA
Holá zimní sněhová jiskřivá pláň
na starých dubech černé vrány
jež byly na královny korunovány
co se dívají na vesnici jako dlaň
Někde šedý kouř z komínů
ještě je daleko modrá obrazovek
Měsíc kulatý jako veltlínu soudek
na vinici stopy podobné dominu
Někde se dere prachové peří
jinde v okně na Hromnice svíčka
šedého kocoura na klíně hýčkáš
závěje až k nezamknutým dveřím
ÚŽAS ZAMILOVANÉHO
Koukej jsem neskonale šťastnej
když jdu s rezavým psem poli
mezi večerními vinohrady
a dívá e na to Měsíc jasnej
nad sebou křídla sokolí
a oblaka jsou vysoký hrady
Podívej jsem nesmírně šťastnej
když si přečtu knížku o básníku
a on měl svůj úděl v duši jasnej
v mysli bělost jejího kotníku
když podél řeky spolu brouzdávali
Koukej jsem beznadějně šťastnej
a v poloprázdný kapse její sponku
co nechala ráno na pelesti
život je přese všechno krásnej
i když jsi někdy v údolí jindy na pahorku
a vysokým rákosím si cestu klestíš
VÁNOČNÍ HAVRAN
Už za večera kdy hořela jen svíce
a půl Měsíce se culilo jako jitrnice
na protější nahou větev si sedl havran
z nebe se sypal vlhký sníh bez zábran
A havran krákal svoje vánoční ódy
že je málo lásky a hodně kalné vody
z plyšových srdcí zůstalo jen kamení
hvězda přijde od východu a dá znamení
a narodí se ten slavný známý potížista
co ho nemohl Herodes ani vystát
ona jen hlásal Pravdu lež ať jde k čertu
a hluší mu odezírali dychtivě ze rtů
Krákorá starý havran na starém akátu
láska nemusí chodit v blyštivém brokátu
už za večera kdy hořela bíle vinice
a půl Měsíce se culilo jako jitrnice...
ŠTĚDRÝ VEČER
Vše zlé je náhle zapomenuto
na plotě jen samé bílé vrány
obnovilo se zase lásky pouto
stříbrný stromek obrousil hrany
Jen batolátko thérovou nocí září
na slámě jež není vůbec zlatá
narodil se Bůh a přece s člověčí tváří
čas už dva tisíce dvacet let chvátá
Dnes zase půjdeme na Půlnoční
poklonit se budoucímu Spasiteli
Měsíc jako zrazující stříbrňák ční
a ve váze zelené uklidňující jmelí
RADOST
Zasvítila Luna
v kalné obloze
Večernice bílá kuna
pluje na piroze
Ta loďka vesmíru
má špici v nekonečnu
úhozy božského klavíru
protnou mysli tečnu
Vibrace chvění
postupují k nirváně
to krasoradostnění
je jako pírko do dlaně
KVĚT KURKUMY
Když už nevíš za kým jít
a nevíš komu se s trablemi svěřit
řekni si: I tak je krásné žít
i když už mám opelichané orlí peří
Když šéf ti navalí práci i domů
a tvá milá ti zámek od bytu vymění
když podobáš se zatopenému lomu
řekni si: Nic mou víru nezmění
Nechci dávat rady a rozumy
chci rozumět hlavně sobě
kvést v poušti jako květ kurkumy
v téhle ukřičené zlaté době
|
