na další stranu
Michal Černík
nová čtyřverší
KAŽDODENNOST
I když se stále někde válčí
běh světa se tím nezastaví
Ze tmy nás křísí pokřik ptačí
znovu se napřímíme jako stébla trávy
O SVOBODĚ JINAK
Z jara řeka touží po svobodě
ničivou sílu uděluje vodě
Vysílí se za pár dní
spoušť nechá za svou povodní
UMĚNÍ VLAŠTOVEK
Tryskové letadlo rozpáralo oblohu
Vlastní hrom ho nedožene
Vlaštovky s radostným švitořením
sešívají to protržené
BÁJEČNÝ DEN
Ráno jsem vyvěsil nebe do oken
a byl opravdu pěkný den
Ó ano mně se dnes báječně daří
v noci jsem se vyspal ze svého stáří
CHVILKA BLAŽENOSTI
V poli si králíček hopsá
vesele si hopsá dokola
Nakonec k obloze vzlétne
v pařátech sokola
NEŽÁDOUCÍ
Pírkem nepohne tvůj stín
bojí se ho pouze myš
a ty jsi nebezpečný už jen tím
že jinak přemýšlíš
ZACHVĚNÍ
Náhle skončil cvrkot cvrčků
bzukot much a šelest vánku
a bylo ticho jako když
svoji smrt v poledne probudíš
ZPRÁVA Z LETNÍHO DNE
Na květech bodláků se pasou čmeláci
Právě teď zde mají střed světa
Tak jako my
Na zahradě pod lípou uprostřed léta
LEHCE
Slunce mi vstřícně svítí
modré nebe mám na přikrytí
pod hlavou polštář země
a je mně příjemně a jemně
ODDÁVÁNÍ
Krahujec na nebi vykružuje
snubní prstýnek nade mnou
a navždy mne oddává
se zemí se sluncem a tmou
TŘETÍ STUPEŇ BLAŽENOSTI
A já také chci
plout si nebem jako ti bílí beránci
plout si bezstarostně kdovíkam
a pak být větrem něžně rozfoukán
NEPATRNOST
Je po létu je po létu
Vesmír si dosud nevšiml že jsi tu
Zvysoka pršíš zvysoka sněžíš
a stále ještě v cosi krásného věříš
POLÍBENÁ SLOVA
Jako bělásek na zmrzlé hroudě hlíny
svými slovy se modlím křídly sepjatými
a všechna slova jsou od mne políbená
a žádné z nich v sobě zlobu nemá
NEBOJ SE HOCHU
Nečekej hochu nečekej na hříbátko
Dávno víš co bývá za pohádkou
Z nahnilého jablka svou smrt nevykrojíš
Neboj se hochu neboj se že se bojíš
NOVÉ BYDLIŠTĚ
Vteřinu z věčnosti sis vybral
Očistný byl život bez ozdob
Na nebi vykopej svůj hrob
a chovej se v něm jako doma
RITUÁL
Zaplaš své hrůzné sny
ještě dřív než se ti budou zdát
Probuď kohouty do vlastní tmy
a nech je bujaře kokrhat
RITUÁL
Rozpřahuješ své sny
Aby život byl víc než životem
Aby slovo bylo víc než slovem
Prohrou je nepokusit se
MLČENÍ
Mládí si už nevzpomíná
oblázkům v řece je zima zima
A co bychom si říkali slovy
voda to všechno za nás poví
ZNAMENÍ DOBY
Tolik lží nás tu uráží
Ze lží se plete vábnička vět
Jak těžké je zůstat pravdivý
a jasně uvidět
NA SAMÉM SKONU DNE
Na samém skonu dne
díváš se na slunce jak na oltář
A ono je lhostejné a velebné
Prostupuje tě jeho zář
VEČERNÍ HODINKA
Ani slovo se nepohne
do tmy jsi odložil ruce
a s tichem rozmlouváš
tlukotem vlastního srdce
PŘED USNUTÍM
Najednou spatříme svoji duši
jak se nad námi sklání
Políbí nás na dobrou noc
a bude bdít až do svítání
NEZVANÝ HOST
Tma vešla bez klepání
tiše jako myš
Pozveš ji ke stolu
a rozsvítíš
SMRTELNÉ SVĚTLO
Noční můry jsou jako my
Touží po světle
a zabíjejí se o něj
Chtějí uniknout z vlastní tmy
SVĚTLO POEZIE
Opět slovem o slovo křešu
až vyskočí plamínek plamen
a ten posvítí a zahřeje
a neoklame
BDĚNÍ
Mně patří noc
ta blízko od lidí
Možná napíšu báseň
která za nás bdí
KDOPAK DNESKA BUDE NASLOUCHAT VERŠŮM
Třeba to bude kámen
který touží po srdci
a třeba tma
která chce být světlem
OBĚTNÍ OBŘAD
Jiskru v ohni upálíš
zrno v hlíně pochováš
slzu v řece utopíš
vytesáš svůj otčenáš
POLÍBENÁ SLOVA
Jako bělásek na zmrzlé hroudě hlíny
svými slovy se modlím křídly sepjatými
a všechna slova jsou od mne políbená
a žádné z nich v sobě zlobu nemá
GRADACE POŠETILOSTI
Častokrát si přejeme
aby vše zůstalo při starém
a blahořečíme lidem
kteří svítí hřejí a nejsou požárem
POETIKA
Dobré verše musí vonět jasmínem
i když je mrazivý leden
Musí vonět krásným snem
anebo čerstvě upečeným chlebem
ODVĚKÝ PŘÍBĚH
Kameny proměňoval v chléb
a hladové sytil od úsvitu
Večer ho kamenovali
…………..Bez soucitu
PUTOVÁNÍ DO ZASLÍBENÉ ZEMĚ
Jdi až na konec a jdi dál
strážní andělé ti nepomohou
a jako by se zázrak stal -
moře přejdeš suchou nohou
PRADÁVNÁ SÍLA
Tráva se ve větru chvěje tisíci životy
ohýbá se a napřimuje a ohýbá - jako ty
Ničím nesvědčí o svém bytí
neskonalém a mocném jako mořské vlnobití
CO ZBÝVÁ
Poznání nám rozsvítilo
tak jasně že dovedeme uvidět
Tolik pravd nám ještě zbylo
a hluchým je k nim tento svět
OBECNÁ PLATNOST
Víme co se stane
když vyslovíme to zakázané
Budeme taky zakázaní
vyškrtaní a nepozvaní
PROKŘEHLOST
I kdyby nám slunce nasvítilo
každý temný kout
budeme-li mrazem
pak i slovům dáme umrznout
POKÁNÍ
Jednoho dne si vzpomeneme
že jsme lidé
a tehdy znovu objevíme slzy
Dětství si pro nás přijde
VĚČNÝ STŘET
Svrhli jsme svědomí
člověka zabili
Život srazí zlo
když se zlo vysílí
POCTA K H M
Zřícený krákot vran
zhasnutý lidský hlas
lidský cit rozedrán
Hvězdo má - rozsviť nás!
MALÁ BILANCE
Je to marné je to marné Stárnem
a jsme víckrát dotekem nežli šrámem
Víme už co bychom teď udělali líp
Zmoudřeli jsme svým součtem chyb
DVOJITÉ FINÁLE
Svět se burleskně mihotá
Jak dlouho bude živ?
Miluju svůj zbytek života
mnohem víc nežli dřív
SETKÁNÍ V ČELÁKOVICÍCH
V rodném městě jsem potkal chlapce
kterým jsem kdysi byl
Zděsil se toho starce
A pak se za mne pomodlil
SVÁTEČNÍ OBĚD
Tatínek zemřel roku tisíc devět set šedesát
Maminka zemřela roku tisíc devět set sedmdesát pět
Dneska jsem je pozval na oběd
Milostí bylo mi rodičům o sobě vyprávět
|
