na další stranu
Michal Černík
LIDSKÉ SVĚTLO
Já plamínek svíčky světýlko drkotavé
nekořím se před žádnou tmou
a když se dostaví
zemře přede mnou
BERÁNKU BOŽÍ
I ty můžeš zadávit svůj strach
vlka zabít kopýtkem beránku boží
ty mu nesmíš vydat své ovečky
a svou louku plnou hloží
HLEDÁNÍ RÁJE
Kde je ten pozemský ráj
který jsme toužili bezpečně obydlet?
Světu jsme došli až na okraj
našli jsme nový svět a zničili odpověď.
NOVÉ LURDY
Zabydleli se ve skále běsové nebes
Poutníku své dlaně jim přines
a v nich studánku z níž voda prýští
a léčí nenávisti a časy příští
ŽIVÝ KÁMEN
Pojídám tvé verše Whitmane
jsou z kamene
Živlům jsi tolik síly vzal
sochu života slovem vytesal
JEDEN ŽIVOT
Ještě tisíc křídel mi chybí
a pak mne králem korunují ptáci
A chybí mi ještě jeden život
na všechna toužení na všechnu práci
PŘIZNÁNÍ
Jaképak módnosti a slovní náhražky
Slova mnou dozrála Rykot je nepopraví
A já se napřimuji ve stéblech trávy
napřimuji se ze své budoucí porážky
HVĚZDNÁ BRÁNA
Tolik tolik slov se nedožije zítřka
tolik živých se nedožije konce století
a na hvězdné pláni vždycky vrznou dvířka
když z potřeby lásky zavoláme na děti
l. p. 2014
POZDNÍ ODPOVĚĎ
Hlas kterým jsem v dětství volal k nebi
se až nyní vrátil zpět
Co jsem to tenkrát volal?
Škrtí mne oprátka mých vět
DRUHÉ DĚTSTVÍ
Copak jsi vrbo zapomněla na píšťaly?
Měj strpení Jednou budem zase malí
Tajně si vlezeme do vajíčka
a za sebou skořápky zaklapneme jako víčka
DRUHÉ NADECHNUTÍ
Svrhni svůj kámen a vstaň
proraz svůj strop který tě hrbí
tam na břehu tůně kde pije laň
tam kde před tebou poklekly vrby
DRUHÁ SÍLA
Chtěl jsi nebe prohodit kamenem
Tenkrát jsi vlastnil silné ruce
teď jsou znavené
A nebe prohodíš vlastním srdcem
DRUHÉ SETKÁNÍ
Přibývá dálka k světu a lidem
Ke vrátkům mi zbývá jen málo
To dávné dítě ke mně přijde
usměje se a bude natrvalo
VZEPĚTÍ
Pod kořeny mám zakopané jitro
a zrna slov mám za potravu
K letu mi zbylo jediné křídlo
Hoďte nebe na mou hlavu
DO NOVÉHO ROKU
Mrtví se opět vzdalují ze vzpomínek
živí dál usedají ke stolům
Svoje přání cinkáme si na skleničky
a sladkost žití nám kolem hrdla utahuje smyčky
|
