na další stranu
Michal Černík
PRACOVNÍ NÁSTROJE
V kůlně máme pracovní nástroje:
Krumpáč lopatu rýč motyku
sekyru pilu srp hrábě a kladivo
Dokonalost těch nástrojů je v jednoduchosti
Lidstvo si je přineslo ze starých civilizací
uchovalo jim smysl věcí a ještě dlouho nás přetrvají
v klasickém tvaru a triviální účelnosti
Dál nás budou učit sklánět se k práci
VTEŘINA
Na zahradní stolek jsem odložil
rozečtený román
Náhlý poryv větru divoce otáčel
stránky knihy až do konce
Tak rychle se dá prolistovat
celý životní příběh
Jako bychom se narodili před chvílí
a už jsme tu zase nebyli
PRÁCE S KRUMPÁČEM
Kopání krumpáčem vylučuje zbytečný pohyb
Pevně se rozkročíš
rozpřáhneš
a pak vší silou zasadíš zemi ránu
Jako bys vraždil
Na kusy železem rveš zemi
ale to uvnitř
to uvnitř zůstává živé
POČÁTEK SVĚTA
Vzpomínáš na dítě kterým jsi byl
Průzračný a bez minulosti se prostíral tvůj svět
jako by právě tebou začínal
a věřil jsi že maminka se pro tebe
narodila maminkou a nestárne
Všude jsi nacházel svou radost
Dítě! Je jako kapka deště
Nevyhne se pádu
STŘED SVĚTA
Tady se žena vykloní z okna
a hle jak je v něm krásně zarámovaná!
Obraz který žije a volá:
Adélko taťko k obědu!
To je můj střed světa
Od něho měřím každou dálku
Pošetile si přeji
aby to navždy byla pravda
V MATEŘŠTINĚ
Pod nohama se mi vrzavě protahuje
prkenná podlaha mé pracovny
Stromy v zahradě odpovídají větru všemi listy
Zurčení vody v okapu odpovídá dešti
Tikotu pendlovek odpovídá tlukot mého srdce
To je řeč které rozumím
Pokouším se ji přeložit do své mateřštiny
Krok za krokem zde chodím ke slovu
CORPUS DELICTI
Na jídelní stůl v kuchyni odložíš ruce
Kdo je stiskne něžnýma rukama?
Na každém předmětu zde zanecháváš otisky prstů
Kdo ti je sejme a potvrdí tě?
Podlahu pečetíš kroky
Kdo půjde po tvé stopě a najde tě?
Beze spěchu hněteš slova
Kdo si je vezeme do úst a promluví?
VICHŘICE
Vichřice na zahradě vyvrátila smrky
Ale křehká slova mých veršů
která vzklíčila a vyrostla
zůstala vzpřímená
Vichřici se nepodařilo
ohnout je
zlomit
vyvrátit z kořenů
MAJESTÁT
Když usne vítr
když usne zpěv ptáků
když usnou hlasy a zvuky
když usnou lidské sváry
když usne i sama tma
a nad námi bdí jen prostor nesmírnosti
pak zaslechneme její veliké ticho
a z hloubi země tlukot srdce
POTŘEBA RÁNA
Ráno je zde proto
aby se země znovu nechala oplodnit sluncem
Aby nám znovu vrátilo věci
které zdůvěrňují prostor domova
a zase nám patřily tváře a ruce a láska
a naše jména nás opět usvědčovala
a mezi svými slovy jsme nebořili mosty
které je spojují
ZVĚSTOVÁNÍ DNE
Za svítání mne probudilo kokrhání kohouta
Vzápětí se přidali další
Pootevřeným oknem pronikalo jejich halasné zvěstování
že den nastolil svůj odvěký řád
a svět živých ho musí přijmout
Blaženě jsem se zachumlal do peřin
a znovu spal jako by svět
opravdu přijal pokojnou vůli Stvořitele
PODĚKOVÁNÍ
Každé ráno načínáš zbytek života
A kdo ti poděkuje za včerejšek
jemuž jsi dával víc než z něho bral?
A kdo ti poděkuje za plody
které jsi nechával dozrát v dlani?
A kdo ti poděkuje za cestu
která se zrodila z tvých stop?
A komu poděkuješ ty?
TAKÉ PRÁCE
I to je práce
Vzkřísit hrst laskavých slov
aby žila v živých
V kamnech probudit oheň
aby nám z rukou a tváří sežehl tmu
Ráno vyhlédnout z okna
jako by pro nás všechno
znovu začínalo
INGOTY
Tenkrát mne smrt minula
když se v kladenské huti z granihu
utrhly žhavé ingoty
a sesypaly se mi kousínek od hlavy
V azbestovém obleku a s chráničem na tváři
dál jsem razítkoval žhavé železo
a čůrky potu na zádech mne přišívaly k životu
v němž není místo pro plevel
SETKÁNÍ S JASNOVIDCEM
Před lety v kavárně pražského hotelu Jalta
slavný francouzský jasnovidec Julien de Caravel
mi předpovídal budoucnost splněných přání
Jeho věštba se nenaplnila
Vůle reality byla silnější
a někdy mne zmuchlala jako papír
Navzdory údělu se snažím uchovat si víru v sebe
a nestat se pouhou loutkou
DÁVNÝ STÍN DOMU
Slunce na bílou zeď promítá stín domu
Filmové představení skončí za pár hodin
Nedojde k vraždě k znásilnění k požáru
nestane se žádná katastrofa
Nic neukojí primitivní divácké touhy
Jen slunce na bílou zeď promítá stín domu
který byl zbourán dávno před lety
Veškeré drama jeho obyvatel je za oponou stínu
PODOBY LÁSKY
Jen matka může milovat svého syna tak vroucně
i když je to vrah
Jen otec může milovat svou dceru tak oddaně
i když je to děvka
Jen rodiče mohou milovat své dítě tak zoufale
i když za ním chodí jen na hřbitov
Jen staří manželé se mohou vést za ruce s takovou oddaností
Jich se zeptejte co je to láska!
SAMOTA
Domov kde vás nikdo nečeká
Stůl za kterým večeří prázdné židle
Ticho po někom koho jste milovali
Manželská postel kde už dýcháte sami
Slova která jsou určena stěnám pokoje
Zdi které vás chtějí rozdrtit
Bolest která z vás vymačkává každé vydechnutí
A tehdy i nevěřící chce uvěřit v milosrdnost boha
SETKÁNÍ
Slabikuješ si ve svém dětství
a cesta k němu je rozoraná
Dneska jsi v rodném městě potkal dítě
kterým jsi byl
Usmálo se na tebe
jak se usmívá jen radost
a poznalo
že mu už nepatříš
OBSÁHLOST
Zdědil jsem Labe a tuto zemi
borové lesy louky tůně a pole
jako vzdálenou ozvěnu modlitby
i jako pokračování všeho příštího
Mlčení je mým výkřikem
Prozrazuje že jsem zde
přeložený do ticha roviny
nad hlavou nebe které nesmekám
|
