na další stranu
Jaroslav Lejček
KRÁSNÁ SLOVA SVĚTEM LETÍ
krášlí ženy hladí děti
sama věty lásky tvoří
sama v louči veršů hoří
možná vůně po nich zbývá
melodie co si zpívá
kde se vzala tu se vzala
usmála se zaplakala
Serenáda nocí stoupá
krásné hlasy v sobě poutá
nadpozemsky krásné tóny
sypají se pod balkóny
všechno teskní k milované
touha rudou barvou plane
pod balkónem zbylé noty
skládají se do samoty
Krásná slova v absurdnosti
zapletla se s minulostí
kudy zpět při letu zpátky
jízdní řád má v linkách řádky …
jedna linka druhá linka
kolik zvonků z louky cinká
oči blouzní uši loudí
krásná slova kdesi bloudí
Vzpomínky a fantazie
tvoje moje co je to je
snění které sem tam vchází
tamtam, co ho doprovází
Afričanky poblíž Nilu
Evropanky v českém stylu
buben volá, měsíc bledne
touha teskní jen k té jedné
Obloha se rozplakala
jako velká jako malá
v mušelínu pofňukává
barvy duhy rozmazává
prší prší jen se leje
na silnice na koleje
na dva culíky z kaštanů
když opozdím se dostanu
Záclona co světlo dělí
na svět tam a na svět celý
mlha v ní a zrnka času
zátiší pro tvoji krásu
krásná slova pro tvé oči
celým světem opět točí
v kružnici se světlo svléká
za záclonou půlnoc čeká
lásko lásko mlhavá
svět tam jinak žije
bydlívá tam únava
tady poezie
|
