na další stranu
Jaroslav Lejček
MOŘE ČERNÉ MOŘE
obraze mého snění
ač jsem tě s láskou maloval
ten obraz malbou není
což může štětec zachytit
jen jednu křivku vlny
což obraz může vyjádřit
moře pohyb plný
od obzoru až k zemi
pískem dokončený
tancem škeblí zdobený
My kopcem písku
šli ti vstříc
a večer nesli s sebou
než spatřili jsme
tvoji líc
my setkali se s tebou
tvůj hlas tak známý
vítal nás a vedl skrze duny
my došli jsme
a hladili jsme
dlaní tvoje vlny
a každý z nás hned ochutnal
že vskutku chutnáš slaně
a večer přítel zařídil
že nestáli jsme planě
my nebyli jsme sami
ty jsi bylo s námi
Když moře s lidmi hovoří
vždy vypráví jen o moři
a laská svoje břehy
tvůj hlas byl plný něhy
a ještě v prvém spánku
šeptal s ozvěnou
že sny podobné vánku
se v něm rozplynou
jak by ne když slova voní slaně
A pak jsme k tobě
chodili či procházeli světem
však duší hned jsme patřili
k tvým milujícím dětem
tvé vlny kdykoliv jsme o to stáli
nás do sytosti pohoupaly
tvé slunce kůži zbarvilo
Ze Sozopolu vezli nás
do Burgasu lodí
byla to spíše kocábka
co na řeky se hodí
a večer byl a pobřežní
světla nás měla poutat
a moře trochu bouřlivé
nás suchozemce houpat
co pobřeží ty vlny mne
svým tancem nesly k snění
a na chvíli za trojstěžník
jsem neodolal měnit
a s plachetnicí moře křižoval
však zvuk sirény zavolal
a ve vzduchu se chvěl
já dívám se proč zněl:
"Loď otáčí u Burgasu
a vracíme se zpět"
a měsíc moři pro krásu
do očí padl hned
Ten měsíc visel před námi
my pluli jemu vstříc
a nebe pusté hvězdami
mu zvýraznilo líc
Jak veliký a blízký
a nehybnosti střed
jak veliký a blízký
loď propadala vpřed
A ještě maják před přístavem
a ostrý rybí pach
a molo kdosi v plášti tmavém
a pohled zpátky
pak
|
