na další stranu
Jaroslav Lejček
NA STĚNĚ VISÍ SI
zátiší v rámu
rám hraje do zlatu
plátno po flámu
jabka jsou kulatá
k vínu se tulí
ubrus ho nasává
láhev je v půli
cosi snad na zemi
pod stolem leží
rád bych se přesvědčil
být trochu svěží
Ten malíř byl podivný pán
obraz je nepodepsán
stůl pokryl
až na zem ubrusem bílým
decentně nakouknout je nad mé síly
mně totiž překáží rám
skoba ho unese
kdepak já sám
Zkouším to dedukcí
pod stolem asi
bude ta bruneta
co má blond vlasy
MILÁČKU
měsíc je na tři
miláčku
takže se patří
abys mi neuschla
abych ti nesešel
navštívit kvetoucí strom
Bude-li poznání - nevadí
nemá-li ovoce - neradí
dokonce líbání
v takovém ústraní
ty druhé nezraní
ADÉLKO
Tvé kapky
Tvou krásu
rozpouští
svět náhle mění se
snad jenom na poušti
Tvá fata morgána
vědomí neklame
v krajině bez písku
vše zdá se neznámé
Dokonce
málokdo
sám sobě
rozumí
sliby se ztrácejí
světla svit neumí
barvy se nedaří
tvar s tvarem uniká
v duši snad panuje
jakási panika
Adélko
Tvé kapky
podivně
působí
HLEDÁM TĚ TAM
ve virtuálním světě
reálný zdá se včerejší
hledám tě tam
snad ve fiktivní větě
síť sítí prázdno konejší
Kavárna „Ví“
se v pavučině houpá
and cup of tea is very sweet
v kavárně „Ví“
mi v duši bílá stoupá
síť sítí k tobě zkouší jít
|
