na další stranu
Alenka Vávrová
VERŠE Z HLOUBI PONAHATMÍ PRO CLEMENCE MONSANTOVOU, SYNY A SNY
V bílém údolí Ryb bude mi zponenáhlu čtyřicet
Už dlouho jsem Už dlouho jsem Nenapsala báseň a chtěla jsem Tak lidsky božský malý chrám a prozatím: krám a krámů koule u nohy
A prachů prám
Ach prachy posraný
A něžný trám
A vysoko
nad slámou se schoulit a Prozatím
Náhradní přístřeší
Něco jako
Dva popeláři v náklaďáku
Dva krasavci v mercedesu
Ne nových slov se neděsím
Jen jejich vnitřností
Parfémů křičících
V chřípí mé tluče mě madeirovými kapesníčky
Pižmo téhle demokracie
Bude mi čtyřicet a
Smích a pláč a Krvavá kamej divočiny
Do hlubších tůní Clemence
Do hlubších tůní Celmence Koně za úsvitu čpí
Nový tvar slova Sytost Nová tvář slova Hlad
Tepou nová břicha
Bude mi proboha už čtyřicet a stále ještě ptám se: Čím potěším vaše srdce – hledám k pohlazení alespoň pár vět
K narození místo
Báječné je
Svět
|