na další stranu
Rostislav Opršal
(hříčka o vědomí souvislosti – odkazy, aluze, parafráze a vzpomínky na 42 českých básníků)
VYPŮJČENÉ NÁVRATY, VYPŮJČENÁ POEZIE
- Kdo na toto místo?
Ten, kdo se srdcem hraje
proti zlému!
- Kdo se takto ptá?
Ten, kdo po čertech zraje
ke kdoví čemu…
Co vrací se
jako diabolo
na šňůrce minulosti?
Nejistota nových jistot
tiché sólo
na hoboj co kdosi kdysi hrál
když nad pražskými dvory
sešit modrý
psal
Šel sám za trochou lásky
světa kraj
bosý ale nepokořen
nad městem nahoře
uviděl kometu
oblohou letěla
padala z ní písmen víra
do českého moře
dárku od Shakespeara
Tak jako kytara či lyra
strunami ve větru
černá vzducholoď osudu zněla
pentametr po hexametru
svázala českou historii
do slok
že kdo do pout jímá otroky
sám je otrok
a do mříží
pak smutní lvové bijí
Ne život není jinakej
to jen naše
bestiální něha v tiché skrýši
hoří jako svíce
Kdo smrt černé kočky volat slyší ví:
ani básníkovy plíce
neuchrání žádný glejt
před osudem více
myšlenky
které nepozbudou ceny
nemáme
jsou nám jenom propůjčeny
S horečkou u zdi vzpomínek
bělavé páry hynou
ve svém běhu nestydatém
smrt moudivláčka
je nepřiznanou vinou
při melancholické procházce
s vůní meruněk tam nad rovinou
u břehu řeky
kde stále kvete rozrazil
Počátek
pak cesta
cíl
pro jednu ze slov loď
kterou jsi se svlékat odvážil
stěžeň, žebra, plachty, kýl
bičem milostným trestat
sám sebe
bít poezií
o které jsi vždycky snil
Pod Viktoriinými vodopády na řece
Zambezi
ztráty a nálezy
prokletí básníci sčítají
v rohu márnice zlatý kolovrat poetismu
přede zlatou nit
na vlnách TSF kolébá se jiná loď
s nákladem čaje a kávy
stříbrné větry od pólů ženou ji na útesy
odmítá se potopit
O srpnové neděli
žízeň hvězdy jitřní
na střelku kompasu
slétla
Planetové Terezce
na střelnici vystřelil
pírko touhy z křídel Pegasů
nový Ikaros pilot
pábitel světla
a večer lilo
bíle lilo
Ne
nechoď poeto s pány na led
a hrdý buď žes
nezranil
byť podstoupil jsi
mnohý střet
postoupil za novou mez
bys znovu nabral devět sil
Buď šťasten
kdo s básní zacházíš
dobře‘s žil
Jednou jistě
přikryjí nás hlínou
v hospodě Na věčnosti
roztočí se pípa
rozleje se víno
přihrnou se všichni tihle zvláštní hosti
hospodský archanděl Gabriel
kritiky varuje:
nehalaste
kdo neuposlechne
z poezie bude vytržen
nešťastně šťasten
Macaté Múzy
ochotné servírky
sčítají účty
podle svého chtíče a
po libosti
inkoustem ze sépie
na vrub blázna
zapisují ortely
rozhodují o milosti
Poezie
jak jsi pořád krásná
pořád krásná
|
