na další stranu
Rostislav Opršal
KROPÁČEK
Kropáček
řikala maminka prvosence
tak na Valašsku znají petrklíč
zima si ještě hloubí nory v horách
ale za oknem ji honí zelený bič
Malý kropáček
pro svěcenou vodu jara
po sněžence další tvrdohlavec
vedle potůčků co tu zurčí ze sněhu
je to samý žlutý střapec
ČTYŘI OBRÁZKY
… jaro
Osm včel přeletí,
devátá ho přinese
ke studánce prostovlasé.
Jaro je přání:
zadupe pod živou vrbou
jiskrooký vraník,
po roce rok je
spasen.
… léto
Rozsvícená žena s outěžkem
z kuličky slunce v růženci stáčí
do demižónu růžové víno
červánků.
Panenské klasy ve věnci
s kopretinou,
pod zády se na svět tlačí
teplá zem.
… podzim
Chvění
je tak podzimní slovo,
až z něj listí opadává.
Šustí v uchu
holohlavé větve smutků
o dušičkách,
nevzpomínky do mlhava.
… zima
Povětrný mráz
navěsil jíní na zimostráz.
Zavrzal,
zařehtal grošovaný sníh
v zítřejších závějích.
A zas
pozítří zas.
|
