na další stranu
Rostislav Opršal
NA SÁLE (POROD)
Za oknem habrový déšť
stlouká z parapetu
nasněženou ranní ospalost
zářivka na kraji
problikává.
Tak dost!
Matko tlačte!
A dýchat!
Tlačte!
Už se klube...
No, tak!
Tlačte! Ještě!
No, pojď už ven!
Ještě kousek...
Sestro, už je venku.
Ještě šňůru, nůžky, cvak.
Je to kluk a hlas má po vás
to se pozná hned
a pejzy jako malej židáček
a hlad jako Bivoj na kance.
Vítej, človíčku. Tohleto je svět.
A to teplé, to je máma.
Táta, ten snad přijde s květinama
tak tátové chodívají.
Tolik světla, že ho oči nepoberou!
Na startu nedali ti zaspat a tvoje cesta?
Bude dlouhá.
Je čas si vybrat kterou.
Teprve ses narodil a
řeknou ti - máš dluhy.
To se těžko změní
punktum, bod!
Už máš podepsanou
hypotéku
na život
a bez ručení…
Snad jsem tě hned nepoděsil
snad nebudeš z těch
co je život celý život straší.
Teď dáš si mlíčka
pak naděláš si do plínek
protože dal sis jářku vtipnou kaši.
A bude to jen krátký času střih
než přivedeš si domů ňákou Anku
protože voní
voní krásně po heřmánku
a připravíš ji o vínek
pod průhlednou záminkou.
Dojdeš tak svůj života kroužek.
I ta Anka za čas uslyší
volání:
Maminko…
|
