literární časopis založený v roce 1964

Rostislav Opršal

RODIČE

Dívají se zpovzdálí

ti kteří nám chybí
ti kteří už jen bývali

ona už mě nepolíbí
on nepodá dlaň
co hrubě drhne

zaplacená daň
pod víčky vlhne
teď už nesplnitelnými sliby:

My co jsme živí
teď už budem hodní

LYDIE ROMANSKÁ A JEJÍ DVEŘE NEJEN DO ZAHRADY

Je literatura velká, rozsáhlé romány s dramatickými oblouky, klenoucími se nad mnoha postavami s vypracovanou psychologií, nebo experimentální novely s novátorskými postupy. Ale je také taková literatura, která se tímto přízviskem nehonosí, ani nechce, to ale neznamená, že je, či hodlá být malá. Anebo jí máme říkat malá, protože se zabývá malými věcmi? Jenže jako není malých rolí, tak ani není malých věcí.
Lydie Romanská tomu přitakává každým fejetonkem, každou mikropovídkou ve své knížce Dveře do zahrady (nakladatelství Bondy, 2020). Jejich "hrdiny" jsou kosi, sýkorky, psi, kočky, vosa nebo strom na zahradě, ale také třeba na první pohled nesympatičtí slimáci, i s těmihle nejmenšími pišišvory, i se stromy či bramborami umí prožít malé dobrodružství nebo alespoň zajímavou chvilku. A nejen ji prožít, ale češtinou, která vás nenudí, popsat, prokreslit a provonět, bez banalit a frází. Obrázky před vámi na chvíli ožijí, na tu chvilku, než mikropříběh skončí. Tyto malé nesamozřejmosti v našem všednodenním matrixu jsou milé a divácké a známé a důvěrné, jako nedělní zpomalené odpoledne s kávou v teple domova. Svět a příběh v něm, který se mění pomalu a přirozeně jako čtyři roční období, žádný spěch technologicky potřeštěné civilizace. Doporučuje deset z devíti psychologů!
Mezi čtenáři je mnoho těch, kteří milují takovéto čapkovské pohledy na nevšedně všední (či všedně nevšední?) svět okolo, les cestou na chatu, nebo třeba parapet hned za oknem a terasa za prosklenými dveřmi do zahrady. Pokud mezi ně patříte, zkuste to. Uvařte si kafe tak, jak to máte rádi, zakrojte bábovku, vnitřním knoflíkem Volume ztlumte okolní svět a zabořte se do křesla. A pak už jen stačí začít číst, třeba první fejeton o tom, jak obědvá kos. Jsme jedné krve, ty i já, bratříčku!