na další stranu
Rostislav Opršal
BALADA O OSLÍ KŮŽI
Odpusť
že mé tělo snad zanechalo jizvu na tom tvém
když do nových souhvězdí kreslil jsem tvoje pihy
Že jako do Golema vkládal jsem do tebe šém
to musel jsem – později už je pozdě honit bychy
Rozvrkočené srdce lehce zapomíná na ostychy
když není mu dáno v klidu spát
Mám snad začít sepisovat tyhle hříchy?
Na takový pergamen by velký osel pad!
Do tvrdé hlavy cpou mi cizí šlem
já raději sám sobě zadělávám na průšvihy
Před světem se chráním pancéřovým sklem
je součástí mé lidské psýchy
Nebratřím se s inkvizičními mnichy
co na myšlenky vážou ostnatý drát
Na pergamen chcete sepsat tyhle hříchy?
Pchá! Na něj by věru velký osel pad!
Křičte si to svoje na mě horem dolem
já nemohu při tom udržet se smíchy!
Dobře či špatně – dělám si vše po svém
kašlu vám hlupcům na pletichy
V mém mariáši s Bohem beru vlastní štychy
a vy kibicové, držte hubu! Mám dost těch vašich rad!
Že na pergamen chtěli byste sepsat moje hříchy?
Tak na ten by vpravdě velký osel pad!
Škoda času přesvědčovat nedomrlé hnidopichy
že má duše skrývá též nejeden klad
Jestli na pergamen chtějí sepisovat moje hříchy
tak na to by vpravdě velký osel pad!
|
