na další stranu
Michael Lorenc
MILION CHVILEK
S jednou nohou v minulosti,
s druhou v budoucnu,
rozkročený nad předmostím
přítomnosti v snu,
zapisuji ticho,
nevyzradí víc,
než dušný chichot nepozvaných
hostů z Hostivic.
ZÁKON O ZACHOVÁNÍ ENERGIE
Neprahnu po kořisti
hmyzožravých květin,
netoužím po senzacích
z novinářských sjetin,
dokončuji elegii,
zároveň se vracím
k verši, který srší
energií lokomotiv
Peršing.
SLUNCI
Provokuješ pominutím smyslů,
když letištěm vyháním
kolonii syslů
z nor,
když krotím gejzír metafor,
magickými slovy
maskovaný
námět na horor,
když hořím v atmosféře
Země
jako meteor…
Jak mám rozumět tvým výzvám,
když nechápu jejich význam?!
NEMLUVNĚ
Žít bez vůní se dopouští,
ale neodpouští,
hladinu jezera
nahradil molybden:
Vyhni se houštinám
v sluneční výhni,
jsi zase bezbranný
jak v první den.
FIGURÍNY
Lidi jsou nezvladatelní,
každý si dělá, co chce,
na žerdích svěšené
fangle politických stran,
vodoměrky měří hloubku jezera,
hlubinné ryby blouzní o slunci,
třešnička na dortu
zakládá stavby,
hlavně, že jsme se zasmáli,
vesele pozurážet hlavy figurínám,
že to nejsou figuríny?
Tak se dívej jinam!
MARNOSTI
Nevím, proč jsem se narodil,
nevím, jaký má můj život cíl,
nevím, kdo si mé boty jednou obuje,
nevím, co mou existencí kdosi sleduje,
mám mnoho životů, které jsem neprožil,
z hlouposti se postím pod mosty,
s radostí se koupu v argotu
na každém nároží.
VLNY
Nedělej vlny,
když vane vítr z pevniny,
nestavěj na pobřeží hráz,
když je moře klidné,
zmatená bárka nakonec dopluje
z nevědomí do zapomenutí,
do panství zmarněných krás,
v kterém se utančím k smrti.
BÁSEŇ
Báseň je ošidné neznámo,
jeskyně s komíny a dómy,
báseň je triumf, Nagano,
karavan s Vietnamci a Romy,
báseň jsou slova v původním významu,
encyklopedie mé zpěvné Moravy,
báseň je promluva z bible i z koránu,
báseň je třetí pohlaví.
TOBĚ
Jsi myšlením všech hvězd,
jsi někde uprostřed,
jako by byl vesmír stvořen
kvůli metamorfóze,
opevni se prostorem jak topol,
jsi zlato rozpouštěné vodou,
nesmí to být ale zlato
hráčů na burze!
POPĚVEK
Mám duši z vůní lesa,
mám duši z kapradí,
piju ostružinový čaj,
sladím medem divokých včel,
mám duši z vůně stepi,
mám duši z trsů trav,
piju čaj na Kyjevské Rusi,
miluju holku z Haliče.
|
