na další stranu
Michael Lorenc
OBRÁZKY Z ČECH
Starý Most
Za oknem duní velkolom,
hlomozí těžní stroje.
Přecházím jak podrážděný slon
z pokoje do pokoje.
Až zasypou ty obří jámy,
ruce se mi promění
v pouhopouhé vlnolamy
na dívčím rameni.
Dům našeho milování
srovnáme se zemí.
Třeboňsko
Jako bych už kdysi šel
územím vážek a ovádů,
krajem zatopených chodeb,
jako bych už dlouho neslyšel
šelest listí ve vánku
a vichrem rozhoupané lodě,
jako bych už vylovil
stříbrné šperky ze dna rybníka
a nezbylo nic,
co ledem lagun proniká
k rozpáleným tvářím
ohněm zřítelnic...
Cukrárna na Kvildě
Cukrárna na Kvildě?
Horská chata z ledového cukru!
Skleněný mrak, v němž se sráží dech
partě hluchoněmých muklů.
Sníh propadá očima až k srdci.
Bílé peklo nakreslené uhlem.
Najednou jsou z mužů zase kluci
v slunci za polárním kruhem...
Nebozízek
Toulky loukou
s holohlavou holkou,
salát z lístků akátu,
vyholený Polpot pingla,
róby z brokátu.
Boxy z klubu Roxy,
šelest lejster v prstech Ester,
dutý den - trup tupoleva.
Svěřitelný příběh přivíraných řas,
přehřívaná hřídel těla,
zastavený čas.
Vitorazsko
Bohorovné vody,
pábitelé splavů,
do rotundy rodů schody,
lahve bolehlavu.
Nahý pahýl menhiru
v tundře bez obzoru,
místo růží z papíru
býčí šíje vzdoru.
V metropoli země
Až čtyřhlavá saň saxofonů
dodýchá,
až fontána z tónů
vyšumí do ticha,
až pod bulváry
vyčistíme stoky,
až noční sváry
polkneme jak artyčoky...
Jak nepovolit
vášni temné,
když srdce bolí
v metropoli země?
Přístav v Podolí
Červeň kašpárkovy čepice
na vozech pouliční dráhy.
Parník, ve zdymadlu měsíce
stříbřený, s ponorem dva sáhy.
Plachetnice od Vranova -
jehlan v buši července -
ráno z mlhy jako nová.
U dna zeleň na věnce.
Děvčátko
Běží, běží děvčátko
po letenské pláni.
Utržené sluchátko
hledá ucho mámy.
Běží jako o život
labyrintem těl,
když těla jsou jen živý plot
světa za plotem.
Každý, každý z nás
někdy odjel na Moravu
a nechal dítě na pospas
lhostejnému davu.
Kavárna Slávie
Vídeňská káva, cukr, lžičky,
hrníčky vylovené z myčky,
kulaté stoly, hranaté ženy,
mizerná obsluha, vysoké ceny.
Vymodlené modly, mediální svět,
prokletí básníci, andělé z ghet,
preambule dnů, nekrology nocí,
Charybdy snů, Sirény moci.
Skarabeus ve skle, perla v jantaru,
milovaný estét, milující Ruth,
tlukot křídel do výkladu rána,
přehřívaná hřídel - Ester uplakaná.
Třeboň
Nádraží, krabička zápalek,
zápalky, odstavené vlaky.
Do dlaní lokálek
zívají paneláky.
- Řekni mi, co zbylo z anděla,
který dlouho sněžil...
- Havrani nad věží kostela
a labuť na nábřeží.
Lávová pole u Loun
Vyprahlé úhory,
bezlisté aleje,
krystalem krůpěje
zvětšený svět.
Začouzené sklíčko,
zatmělé slunce,
z hořících houslí
žahavý flagolet.
A pravěkým mořem
na portál bouře
zavěšený menhir,
zlomocný amulet.
Domanín
Kolik šedých odstínů
a kolik tónů barev!
Třicet stupňů ve stínu,
louže přešlé varem.
Hrboly a výmoly,
hadi ploskolebí
a hroudy hlíny jako v peci
upečené chleby.
Polabí
Přecházím hranici
mezi tvým okresem
a mým krajem.
Trávy je tady po kolena.
Rovina setká se s rovinou.
Mlčí jak muž a žena.
Avšak společných her znají tisíce.
Znám lučiny pod akáty,
které mne k sobě přivinou
jak zajíce.
Znám zemi bez hranic,
kam se už brzy vrátím.
Proč
Když svět
byl aktem účasti,
akt,
chycený do pasti
šálivých vět,
chtíčem,
kterým kreslit chtěl
arkády vášně
mezi sloupy těl,
hloubil propast propasti.
Zdání,
vábnější než vína nalévání,
proč nejsi
její součástí...?
Pokoušení
Zkus sestrojit stroj,
sesouvavý segment síly,
zakletý v nepokoj,
zkus sestrojit rostlinu,
obloukovou výseč touhy po slunci
a netečnosti ke stínu,
zkus sestrojit zvíře,
vzestupný a bludný pohyb obrazu,
znehybněný v Altamiře...
Zkus stvořit člověka,
jenž pokleká v samém srdci sil,
aby se k tobě pomodlil.
Ruth
Jedno tělo chybí,
druhé přebývá
v pavilonu mládí,
zády k vám.
Nezapřela ve hře
pravdu kladiva,
když nahým divem těla
lhala, chlubivá.
Smrt, zamčená
houslovým klíčem,
odemkla si chtíčem
zaživa.
O přízeň hvězd
žádala žízeň,
které se žárlivě
odříkám.
|
