na další stranu
Natálie Williams
Natálie Williams žije v Anglii. Pro lepší představu o básnířce ponechám i text jejího dopisu.
L. H.
Dobrý den,
tak vidím, že se činíte v oblasti veřejné a zachraňujete miminka, a také si nedáte pokoj se ženami. Nesnaží se Vás všechny ty nešťastnice reformovat? Ani by mě to nepřekvapilo.
Klid
Klid
Ten stín na pomstychtivém slunci
Klid
Jak moře před potopou
Jak kytka s novou klopou
Když slunce prosí o úklid
Klid
A citu sobě neulít
Můj drahý pane Živote
Jak ti mám jenom něžně říct
Že asi nemáš pod čepicí
Když jsi mě mohl vyslovit
Já nejsem Klid
PRAŽSKÉ PŘÍBĚHY
Legenda o ženě s mrtvou tváří
Stála v zasněženém poli
A lidé slepí okolo v tramvaji jezdili
"Bože to bolí, bolí a jenom bolí,
jak můžu s touhle dírou žít?"
A v tiché tváři
Tišší doufání,
Že přijde lékař za chvíli
A stručně zapíše:
"Smrt v důsledku lásky selhání."
A tramvaje se zastaví
A pole se vzedmou
A lidé, jak vstanou od kávy,
S údivem vzdechnou:
"Tak na tohle se už taky umírá?"
Daleko
Koně v moři žili
a stali se z nich mořští raci.
Dívky v moři žily
a staly se z nich mořské panny.
Nad mořem letí mořští ptáci,
doprovázejí loď do Havany.
Nad mořem svítí poraněné slunce
a odráží se i v našem umyvadle.
Vím, že koně a dívky
svou transformaci nepřežili.
Zrození Venuše
V pěně
Líných mořských vln se topila
Stříbrovlasá dívka
Unavená jak mořská víla
Klečela
Blůzka jí vysychá
Musí se vrátit
Rackům vítr dýchá
Závidí
Píď po pídi
Ji voda halí do svatebních šatů
Sůl vniká do břicha.
"Tak přece konec,"
zavzdychá.
Tu obří lastura
Roztodivných barev
Ji pohltí.
S odlivem lastura brány otvírá
A vypustí motýla
Se stříbrnými tykadly
|
