na další stranu
Jan Musil
Podzim v lese
Podzim v lese
Stojí mlčky,
němý jako dřeva,
ty stromy zežloutlého listí,
které z korun padá
zlehka dolů.
Koukám na to nevěřícně.
To odevzdání,
potupení,
vysvlékání až na dřeň větví.
Stojí mlčky
jak na funuse
starých lidí.
Už slyším hrkat
povoz s koňmi.
Kdo pro mne jede
tak bez ohlášky?
Náhoda
Která je pravá,
která levá?
Dívám se na ruce,
rozvažuji.
Jaký to má význam?
Na jaký bok se k ránu převaluji?
Které mé oko má více dioptrií?
Sedím u stolu
a piji čaj.
Na věci se rozpomínám.
Byla jsi kdysi
a teď jsi tady zas.
Milá jak svačina
o školní přestávce.
Tak příjemná na dotek.
Ale jak je to všechno nahodilé.
Na čekané
To je ale pech.
Děj se točí v kruhu
a nechce z kola ven.
Nejvíc pošlapaná je
včerejší tráva.
Jen kůň se klidně vedle pase.
Čeká na jezdce
nebo je už bez pána?
Bojím se,
že nikdo odtud dneska neodjede.
A zítra je na řadě
rošáda.
U řeky
Ze stráně nad řekou
koukám se,
jak v ohybu
voda se čeří.
A hned kousek po proudu
je zas hladina
jak líný lesklý had.
Vidím to já,
vidí to nebe.
Kdo je z toho více udivený?
Voda tu teče.
Nikdy tu neměla
a pořád nemá
žádné stání.
Skokan
Jsem žába, blecha, veš.
Někdo se mnou stále skáče.
Přeskakuji meze,
padám shora
vždycky vedle
nebo těsně na okraj.
Vždyť alibi mám pořád v sobě.
Dělem střílím do vrabců,
parním válcem
zahlazuji stopy.
A strach mne při tom
tahá za uši.
Předtucha
Něco běží kolem.
Něco mi uniká.
Slyším,
chyť šanci za ocas!
Vždyť je to předtucha,
splašená,
ke mně běžící tryskem.
Kam rychle?
Nohy vzít na ramena,
vyletět komínem,
schovat se
za něčí široká záda.
Nebo zalézt do myší díry
a úplně na sebe
zapomenout.
Když padne tma
Jen pár kroků
a je tma.
Večer v černém hábitu.
Jen sem tam
ještě někdo prozpěvuje.
Takový detail pro obraz,
který jsem tady včera maloval
a dnes štětcem jemně dotahoval
stínování.
Zítra z něho bude
pouhá mazanice.
Tobě už ani nezavolám.
Jen si sbalím
své nádobíčko.
|